Přepestrý, téměř brazilský tanec s úžasnou efektivitou i nejvyšší možnou známkou za umělecký dojem předváděl Arsenal Londýn proti vyděšeným statistům v dresu pražské Slavie. V poločase 3:0, a v závěru 7:0 svítilo na ukazateli skóre, a to ještě Vaniak dva jisté góly chytil a střídající Rosický nastřelil břevno. Kdyby padla „desítka“, nikdo se nemohl divit. Tak kruté to bylo procitnutí ze snu.
Zvláště pro dva a půl tisíce nejvěrnějších příznivců pražského týmu, kteří cestovali za kanál La Manche. Po čtyřgólové prohře Slavie v Seville si kdekdo řekl, že tam šlo o chyby nové dvojice stoperů, neboli o zápas blbec, jenž se hned tak nemůže opakovat. A ono to teď dopadlo ještě hůř. V mysli fanoušků jistě vládlo namlsání z jasného vedení sešívaných v naší lize, možná i doznívající euforie vítězství naší reprezentace nad Německem.
A v tom to právě vězí. Jako bychom zapomněli, že národní tým tvoří téměř výhradně hráči působící v elitních zahraničních klubech. Je přece víc než notoricky známo, že vlivem zákonů trhu každý český fotbalista, jenž kvalitou jen mírně převyšuje evropský průměr, hraje kvůli násobným příjmům v cizině – směrem západním i východním. Proto lze konstatovat, že až na pár výjimek působí v naší lize hráči druhé evropské kategorie, Slavii nevyjímaje, byť to zní krutě. Totéž však platí i o ligách Maďarska, Rakouska, Polska nebo Slovenska, což jistě není náhoda. Třebaže před více než půlstoletím patřili Maďaři a Rakušané spolu s námi k té nejlepší fotbalové společnosti v Evropě. Ale tímhle se na malé ploše tohoto textu nelze zabývat.
Dosti však stesků! Slavia se z debaklu oklepe, jak řekl po utkání její kapitán Vlček. Co měl taky, nešťastník, jiného říci. Příznivci Sparty i ostatních klubů si nyní budou „sešívky“ pár dní vychutnávat, což pochopitelně k fotbalu patří. Nicméně až ve středu 7. listopadu začne na Strahově odveta Ligy mistrů proti Arsenalu, pár tisíc slávistických duší bude stejně věřit v zázrak – ve výhru.
A protože Slavia svým londýnským debaklem vstoupila do dějin, připomeňme si (pro útěchu), že není s takovým údělem sama. Tabulka historických přídělů vyhlíží takto: 7:0 se hrálo dvakrát: Arsenal – Slavia Praha (říjen 2007) a Juventus Turín – Olympiakos Pireus (prosinec 2003); 7:1 jednou: Manchester Utd. – AS Řím (duben 2007); 6:0 dokonce třikrát: Real Madrid – KRC Genk (září 2002), Leeds Utd. – Besiktas Istanbul (září 2000), Olympique Marseille – CSKA Moskva (březen 1993). A jsou snad Olympiakos, AS Řím, Genk, Besiktas či CSKA Moskva špatné kluby?
Pavel Kovář - Podoteky:PUDIL – MUŽ PODZIMU
