Až ten třetí vzadu – Matějovský

Až ten třetí vzadu – Matějovský

Až ten třetí vzadu – Matějovský

Týdny se mluvilo o Tomáši Rosickém, že asi nebude hrát. Pak vše potvrdil náhlý objev jeho atrofovaných svalových úponů a zavládla beznaděj. Kdekdo čekal, že ho nahradí David Jarolím. Ale nestalo se, a beznaděj zesílila. Na mnichovský trávník vyběhl Marek Matějovský. Kde se vzal, tu se vzal, jako v pohádce, a brzy se ukázal jako nový špílmachr týmu...

. Navíc po třiadvaceti minutách drzým sólem vyškolil jindy znamenitou obranu Němců a vstřelením našeho druhého gólu rozhodl předčasně zápas...
V tomhle je fotbal občas nádherně a nečekaně zrežírované divadlo, nejspíš jakýmsi zvláštním řízením osudu. Matějovský, jemuž bude v prosinci šestadvacet, je fotbalově nesmírně inteligentní a technický hráč. Zároveň dosud opomíjený, protože nehraje ve Spartě ani ve Slavii, ale „jen“ v Mladé Boleslavi. Tohle ovšem nyní přestane platit. Nicméně dosud sehrál za národní tým všeho všudy tři zápasy, a to teprve až letos: dva přátelské s Rakouskem a Belgií, jeden v kvalifikaci o postup na ME proti Walesu; vždy jen střídal a byl na hřišti pár minut. Až nyní přišel jeho den!
Výhru nad fotbalovým gigantem v jeho mnichovské aréně 3:0, čili rozdílem třídy, jsme potřebovali jako sůl. Nejen kvůli potvrzení postupu na příští evropský šampionát, ale pro nápravu pověsti českého fotbalu jako takového. Jen si dobře vzpomeňme... Trapný výkon proti Němcům doma, poté hotelová aféra, kritika Brücknerovy umíněnosti ohledně sestavy, k tomu volání médií i fanoušků, že by měl odstoupit, navíc hra, z níž diváka bolely oči. Ale národ fotbalový je nevyzpytatelně optimistický. Přesto přese všechno odjelo do Mnichova na sedm tisíc fandících Čechů, a to včetně řady poslanců, kteří kvůli zápasu o dvě hodiny dříve utekli ze sněmovny, byť šlo o schvalování rozpočtu. Ale na místě, tam v mnichovském kotli, nikdo cesty nelitoval, protože viděl zázrak.
Ale uberme z té euforie. Němci hráli mimořádně špatně, navíc od nás hned na začátku dostali gól z milimetrového ofsajdu, a vlastně i při Matějovského brance, kdyby gólman Hildebrand nevyběhl, náš hráč by možná neskóroval. Nicméně i tak musíme náležitě a zaslouženě vychutnat úspěch, jejž viděl celý fotbalový svět, vždyť zápas byl přenášen snad 160 televizními stanicemi. Těsně před koncem, kdy naši diváci spustili sborově Kde domov můj, mi zrovna pípla esemeska z Brazílie; gratuloval manažer Joe Borbély, s nímž jsme měli nedávno rozhovor v tištěném Reflexu (KREV, VZDUCH, CHLÉB I VODA). Brücknerova taktika slavila úspěch, Koller, Matějovský, Pudil, Pospěch, Plašil, Rozehnal a další zahráli výtečně, ale chtělo by to takový výkon podávat stabilně.