Ta otázka mě trápí již déle než týden od chvíle, kdy mi přišla SMS od ostravské lékařky a cestovatelky Karin Pavloskové (32): JE to NEUVERITELNE ale ZTROSKOTALI jsme TAKY uprostred INDICKEHO oceanu NA opustenych OSTROVECH desive ALE zijeme. Lod trochu OPRAVENA do LODI tece NIC nefunguje PREPLULI jsme 3000 km JSME na MADAG musime DAL do AFRIKY vyplouvame MAM strach...
MORE sama BOURE kapitan 70 let S nelecenou RAKOVINOU hruza. jen SE modlim MOC tezke. NAPISU z Afriky DOUFAM pa – víc znaků se do zprávy nevešlo. Na displeji zasvítilo: Posláno: 15.19.31 a 03. 10. 2007
Odepsal jsem mírně povzbuzující vzkaz, ale krátký, abych co nejméně energeticky zatížil baterii jejího mobilu. A od té doby marně čekám další zprávu. Uklidňuji se snad jedině tím, že z Madagaskaru to na africkou pevninu není moc daleko, ovšem za bouří může plavba na malé, asi desetimetrové jachtě pár dní trvat. Uklidňuji... Nesmysl! Vždyť Karin píše, že do lodi teče, nic nefunguje, to znamená, že možná ani navigace GPS (!!), a kapitán veteránského věku je nemocný... Navíc se obávám, že na lodi jsou jen dva – ona a kapitán. Měla totiž ve zvyku překonávat takto oceány, vloni plula s ještě starším Oldřichem Karáskem a jejich pokus o obeplutí země na jeho jachtě ukončilo dramatické ztroskotání v Indickém oceánu. To vysvětluje, proč Karin píše v esemesce „taky“.
Před dvěma lety jsem s ní dělal rozhovor do tištěného Reflexu o první části její plavby kolem planety. Líčila mimo jiné, jak je fyzicky náročné ručně kormidlovat, jak se na lodi špatně spí i stravuje, a to pluli ve čtyřech lidech. Takže námaha při plavbě ve dvou musí být nepředstavitelná; ke všemu ještě za popisovaných podmínek. Karin je ovšem tvrďák, hezká i správná ženská, která se možná měla narodit jako kluk. Stanovala v Grónsku na ledu a sněhu, cestovala po Aljašce, teď je pár let jako doma na mořích, nejednou jí šlo o život, ale vždycky se uměla z každého maléru vyhrabat. Věřím, že se jí to povede zase. Nicméně tón té esemesky mě pořád děsí. Co jiného si lze myslet, než že byla opravdu v úzkých. Kolik takto zoufalých SMS poslala? A komu? Volání o pomoc, něco jako SOS, to snad ale nebylo. Spíš si chtěla postěžovat, podělit se o dočasné trápení. Doufejme.
Někdo může cynicky namítnout, proč že mě dojímá a trápí tahle ztřeštěná ženská, která si za to může sama, protože kdyby seděla doma na zadku, měla by klid. Co na to říct? Že ona vždycky tak půl roku i déle pobývá doma a pracuje zpravidla na LDN, kam se doktoři, jak známo, vůbec nehrnou, aby si vydělala a pak zase mohla vyrazit do světa. Inu, každý jsme nějaký. A tak závěrem prosím, jestli někomu přišla od Karin nějaká jiná, novější a optimističtější zpráva, dejte vědět.
Související články:
Pavel Kovář: VÁNOČNÍ VEPŘOVÁ NA JACHTĚ V PACIFIKU
Karin Pavlosková: LAGUNA NEPOŘÁDNÝCH TLOUŠTÍKŮ
Pavel Kovář: PŘES ATLANTIK NA INZERÁT
Pavel Kovář: „NEJŠÍLENĚJŠÍ ČESKÝ KAPITÁN!“ SMÁLI SE CHORVATÉ
Pavel Kovář: KAM DOPLUJE TULÁK ANGELO?
