O příběhu brankáře Martina Vaniaka, jenž se ve Slavii ocitl letos v létě zcela náhodou a vychytal jí postup do Ligy mistrů, vyjde tento týden článek v tištěném Reflexu. Napadlo mě totiž, že by mohl v utkání se Sevillou vyniknout stejně jako proti Žilině či Ajaxu Amsterdam, a bylo by to aktuální. Leč nestalo se. Muž přezdívaný Čaroděj tentokrát nečaroval...
... Dokonce udělal první hrubou chybu slávistů, kteří i tak na loňského a předloňského vítěze Poháru UEFA herně nestačili.
Vaniakově hrubce předcházela chyba stopera Suchého, po níž se do rychlého protiútoku dostal rychlonohý Kanouté. Gólman Slavie měl na rozhodování nanejvýš vteřinu. Volil vyběhnutí, a to byla chyba. Útočník se mu vyhnul a z úhlu podle očekávání poslal míč obloučkem do prázdné brány. V tu chvíli jsem si vzpomněl na Vaniakova slova při našem setkání: „Trenér Jarolím chce, abych četl hru, stál na šestnáctce a podle potřeby hrál vlastně druhého stopera. Ovšem to je problém – včas a správně vyběhnout... Brána zůstává prázdná, někdy je lepší zůstat a mít šanci situaci zachránit.“ Tyhle obavy se přesně naplnily. A tak jsem si ještě vybavil brankářův dovětek: „Nejhorší je vyběhnout takzvaně do tmy. Vyrazit a nezasáhnout balón...“
O míčových hrách lze mimo jiné říci, že jsou hrami chyb. To znamená, že góly vítězů padají hlavně po chybách poražených. Při dnešní vyrovnanosti soupeřů je to málokdy tak viditelné, jako tomu bylo v zápase Pražanů se španělským klubem. A málokdy to bylo pro českého fanouška v poslední době tak bolestné: chyby Šourka, Suchého a Belaida byly totiž opravdu školácké. Vyplývaly i z toho, že záložníci neudrželi míč, takže se obránci ocitali pod stálým tlakem „rychlíků“, které v české lize nepotkají, jak je sezóna dlouhá. Dobrých momentů ve hře měli slávisté poskrovnu. Pudilův vyrovnávací gól, nechytatelně prudká střela z téměř dvaceti metrů, bude bezesporu ozdobou televizního sestřihu nejlepších momentů Ligy mistrů. A pak už tu byla jen čtvrthodinka pouhá po přestávce, kdy měli slávisté více ze hry a zatlačili domácí tým do defenzívy. Vyzněla sice sympaticky, ale byla příliš krátká.
I když hráči Slavie sami přiznávají, že si tři góly dali sami, porážka 2:4, kdy se v závěru podařilo Kalivodou pohotově a chytře snížit, změnila debakl v přijatelnou prohru. Tohle nakonec není pro mladý a evropsky nezkušený tým špatnou vizitkou.
