Dostat se do finále mistrovství světa, to je nesporný úspěch, takže prohrát v něm, není tragédie. Navíc každý soudný fotbalový příznivec musel v neděli večer u obrazovky objektivně uznat, že argentinská „dvacítka“ byla lepší než česká. Platí to hlavně o individuálních schopnostech hráčů. Argentinci proto útočili a Češi tak byli nuceni se bránit. Nenamlouvejme si, že tomu bylo jinak, byť nás o tom komentátoři Petr Svěcený z Toronta a Ivan Hašek z TV studia někdy až příliš horlivě přesvědčovali.
Činili tak nejspíš z „vlastenecké povinnosti“ a v zájmu oslavy tohoto úspěchu, čímž postup do finále bezesporu je. Nutno však dodat, že naše bránění nebylo zoufalé, ale důstojné a elegantní, takže kladlo nejvyšší nároky na fyzickou kondici. Střetlo se jihoamerické a evropské pojetí. Jinak se ani zápas nemohl vyvíjet. V zemi Maradony a jemu podobných míčových virtuózů se zkrátka a dobře rodí takové typy, jakými byli tentokrát štírkové Aguero, Moralez, Platti či Banega. My jsme jim lépe vzdorovali v prvním poločase, kdy se například skvělý obranář Suchý dobře orientoval ve shluku před soupeřovou brankou a nastřelil tyč. Soupeř měl sice podstatně více míč ve své moci (procenta 60:40 později ještě narůstala), nicméně po hodině hry jsme se ujali vedení po odvážném průniku Kaloudy a výtečné orientaci a střele Fenina. Leč bylo by bláhové věřit, že proti tak výborným fotbalistům udržíme náskok až do konce. Škoda, že jsme již za dvě minuty umožnili soupeři vyrovnat po poziční chybě jinak spolehlivých stoperů Mazucha a Šimůnka. Nakonec i tak mohl zápas skončit 1:1, kdyby výtečný brankář Petr nedostal rozhodující gól čtyři minuty před koncem: Zarate nečekaně vystřelil, načež míč před rukama skákajícího gólmana skočil a – skončil v síti... Ovšem přiznejme si, hrát potřetí na šampionátu nerozhodně a vyhrát potřetí v penaltovém rozstřelu – to by bylo opravdu příliš.
Česká „dvacítka“ trenéra Miroslava Soukupa svou hrou potěšila, její hlavní opory jsou již dnes výrazné individuality. Logicky tak lze očekávat, že mnozí z těchto hráčů posílí za pár let seniorskou reprezentaci. To je ten nejpodstatnější poznatek ze šampionátu dvacetiletých. A kromě toho lze ještě doufat, že Pavel Mokrý, předseda ČMFS, jenž byl součástí výpravy, si nebude přisvojovat podíl na úspěchu. Místo toho by měl podat opravdu věrohodné důkazy, že v minulosti nespolupracoval s StB, pokud je to tedy možné...
