Přiznání dvou bývalých profesionálních cyklistů z Německa, že dopovali, veřejnost asi příliš nevzrušuje. Cyklistika je totiž dávno synonymem dopingu. Vždyť nejméně jednou ročně se provalí nějaký skandál. Logicky uvažující člověk si řekne, že bez dopingové chemie by ti hubení kluci v tom šíleném tempu ani nemohli vyšlapat do strašlivých kopců v Alpách či Pyrenejích, jaké jsou například při Tour de France.
Bert Dietz a Christian Henn se přiznali, že koncem 90. let brali erythropoietin, tzv. EPO, hormon, umožňující tvorbu červených krvinek. Proto se jim lépe dýchalo a lépe jelo. Leč po letech je zřejmě trápilo svědomí. Znamená to, že vědí nebo si myslí, že všichni v pelotonu nedopují? To je totiž na tom všem nejvíc zajímavé. Ale nejen to. Dietz jmenoval lékaře, kteří mu doping injekčně aplikovali, takže ti byli hned vyhozeni z univerzitní kliniky. Henn o lékařích a způsobu aplikace pomlčel. Jestliže Dietz neférově dopoval a pak se k tomu férově přiznal, je od něj férové, že doktory napráskal? O tom může být dlouhá debata. Přičemž lékaři by asi našli argumenty na svou obhajobu, například: snažili jsme se doping dávkovat v míře co nejméně škodící zdraví. Je to ale obhajitelné? Částečně možná ano. Čili další debata.
Cyklisté tvrdí: Byli jsme k dopingu donuceni tlakem prostředí. To je široký pojem. Jsou to samozřejmě sláva a peníze. Kvůli tomu se upsali novodobému ďáblu jako stovky atletů, vzpěračů, plavců či cyklistů před nimi. A stejně jako oni věřili ve štěstí: doping je svinstvo, ale dopovali i jiní a nestalo se jim nic, tak proč já bych měl mít smůlu. Jeden by řekl, že je to stále stejná písnička, jenomže i tady vládne „pokrok“. A tak odborníci tvrdí, že dnes se dopuje ještě víc než v devadesátých letech. Z módy vyšla snadno zjistitelná anabolika a přicházejí prostředky molekulární biologie, resp. biotechnologie, které stávající antidopingové laboratoře nedokáží zjistit; nejsou na to zavedeny.
Před časem někteří skeptičtí lékaři předpovídali, že na olympiádě 2008 v Pekingu budou vítězit „uměle a laboratorně“ vypěstovaní jedinci, zejména domácí reprezentanti. K tomu asi nedojde, i když kdoví. Třeba to stihli, protože už dnes se nabízí na internetu prodej čínského růstového hormonu nebo tzv. čínský erythropoietin, coby produkty pro veřejnost. To znamená, že sportovní elita může používat něco zcela „excelentního“.
