Obecenstvo evropské, o fotbale raději pomlčet…

Obecenstvo evropské, o fotbale raději pomlčet…

Obecenstvo evropské, o fotbale raději pomlčet…

Být ve vršovickém „ďolíčku“ mezi skoro devíti tisíci diváků – to je zážitek. Zhruba půlka fanoušků přichází v zelenobílých dresech, někteří se jmény hráčů, jiní na nich mají svá jména či přezdívky. Na tribuně sedí skupiny diváků s permanentkami v ustálených sestavách, před zápasem se srdečně zdraví, téměř jako příbuzní. Hlavní poznatek však zní: obecenstvo si vystačí samo, vytrvale povzbuzuje a baví se. Místy silně bez ohledu na předváděný fotbal...


To, že spolu hlavní tribuna a hlediště s „kotlem“ za brankou pod topoly komunikují sborovými pokřiky, je unikátní prvek na našich stadiónech. Něco takového se podle pamětníků v Praze odehrávalo po skončení války při hokeji na pražské Štvanici, což mohli zažít dnes sedmdesátiletí a starší fanoušci.
Zmíněný „kotel“ předvedl v úvodu zápasu s Hradcem Králové tzv. choreografii, když rozvinul nad hlavami tři olbřímí plachty, aby je vzápětí ukázněně svinul. To je dnes trend na všech evropských stadiónech. Hlasatel před zápasem zmiňoval zákaz používání pyrotechniky a hrozbu trestů. Toho však ani nebylo třeba, i tohle si fanoušci Bohemians 1905 mezi sebou dokážou pohlídat. Na rozdíl od sparťanů, slávistů či baníkovců. Hlavně však měl „kotel“ neustále vysoké nasazení v povzbuzování či přímo zpěvu, svůj repertoár střídal, a tak vytvářel atmosféru na našich stadiónech nevídanou. Bez přehánění přímo evropskou.
Pokud se podíváte po stadiónu, jenž byl rekonstruován na počátku 60. let, což je hodně dávno, neunikne vám zjevné úsilí o vylepšení prostředí v rámci možností. Lavice na hlavní tribuně dostaly nový nátěr, na protější straně svítí novotou malá tribunka se sedačkami a zeď za ní je plná reklam. Snaha uspokojit návštěvníka je viditelná i v počtu stánků s občerstvením či suvenýry.
Takže je paradoxní, že fotbal samotný je nejméně kvalitním produktem, co se zde nabízí. Bohužel. Kdo pamatuje éry zdejších týmů od 60. let, počínaje Rubášovým mužstvem Houšky, Kose a Mottla, dále Musilovu jedenáctku s Knebortem, Ivančíkem, Panenkou či Jarkovským a konče Pospíchalovými mistry ligy 1983 s Prokešem, Sloupem, Chaloupkou nebo Čermákem, ten mi musí dát za pravdu. Fotbal dnešních „klokanů“ v podání mladých hráčů je plný bojovnosti, nakopávání míčů do šestnáctky soupeře a tam spoléhání na náhodu. To, že s tímto „stylem“ Bohemka hraje v popředí druholigové tabulky, je svědectví o zarážející nízké kvalitě soutěže. Že to vršovickým patriotům nevadí, je sice zvláštní, ale nakonec sympatické. Ovšem jak již bylo řečeno, obecenstvo u Botiče si vystačí samo. Třeba se mu hráči časem svými výkony přiblíží.