Soumrak Brücknerovy a Kollerovy éry

Fotbal někdy bývá krutý, ale zároveň i spravedlivý. To lze přesně říci o utkání Česko – Německo. Na hřišti proběhlo na výsost korektně, v příkladně sportovním duchu, rozhodčí se téměř nespletli, ale ta naše prohra... To nelítostné odhalení slabin či probuzení ze snu o české fotbalové velikosti bylo tak do očí bijící, až se chtělo brečet!

Fotbal někdy bývá krutý, ale zároveň i spravedlivý. To lze přesně říci o utkání Česko – Německo. Na hřišti proběhlo na výsost korektně, v příkladně sportovním duchu, rozhodčí se téměř nespletli, ale ta naše prohra... To nelítostné odhalení slabin či probuzení ze snu o české fotbalové velikosti bylo tak do očí bijící, až se chtělo brečet!
Němci, které český tisk před zápasem lehounce podceňoval, zahráli přesně tak, jak si mohl náš fanoušek představovat, že budeme válet my, proslulí technici se schopnostmi tvořit. A ono to bylo přesně obráceně. Na letenský trávník nevyběhli němečtí bojovní buldoci, o nichž často říkáme, že takzvaně neumějí kopat, ale hráči s téměř brazilskou technikou. Tým, jenž měnil tempo hry, téměř nezkazil přihrávku (možná dvě by se našly) a hlavně věděl, co chce hrát. Tvůrce hry Ballack, jenž údajně nerad brání, se vrhl hned na začátku skluzem do Barošovy střely a dost možná zabránil gólu. Kdo ví, jaký by pak byl výsledek. Nicméně Němci by zřejmě neprohráli, nanejvýš by remizovali. Podali totiž opravdu výtečný výkon, jejž korunoval útočník Kuranyi dvěma góly, na nichž nejsou bez viny naši obránci. Navíc – a na to nezapomínejme – brankář Čech, náš nejlepší hráč, zneškodnil několik gólových šancí.
Náš systém „vše na Kollera“ je definitivně neúčinný, a to proto, že sympatický obr „Dino“ není již tak hbitý. Marná sláva, léta se nezastaví. Bojoval, snažil se, ale bez efektu, pár míčů sklepl sice na začátku k nohám spoluhráčů, ale bylo to příliš daleko od německé brány, a ke střelbě hlavou se vůbec nedostal. Trenér Brückner ho nicméně po zápase hájil, když prohlásil, že vykonal kus práce, ale tím spíše obhajoval sám sebe. Protože on považoval Kollera vždy za nepostradatelného hráče základní sestavy. Tohle však už dnes bohužel neplatí a Brückner musí vymyslet něco jiného.
Zvláštní postavou byl Baroš. Po velmi matné první půli se našel, dvakrát slibně hlavičkoval a předvedl jeden efektní slalom v plné rychlosti přes čtyři protihráče, ovšem v hloubi hřiště. Leč gól, jenž je mu připisován, byla ironie sama. Dal jej, aniž to chtěl: střela vyslaná Polákem se mu totiž odrazila od nohy a změnila směr. Proto ji brankář Lehmann nechytil. Tvrzení v novinách, že střelu tečoval, není pravdivé. Jestliže se střela tečuje, bývá v tom úmysl. Ale ten tady zjevně nebyl. Jaká to smutná symbolika.