Proklínaní, ale i velebení

Řeč je o hráčských agentech a jejich čím dál větším vlivu v českém fotbale. Neustále přibývají, momentálně jich je již jednadvacet. Vedle jmen slavných získali příslušnou licenci i lidé zcela neznámí. Pomohou českému fotbalu, nebo mu spíš naopak ve jménu byznysu ublíží? Na to se odpovědi různí, nicméně fanoušek je nemiluje.


Tím první byl Pavel Paska, správně bychom měli říci Paška. Někdejší televizní opravář a levé křídlo divizní Tesly Žižkov si háček v příjmení přeškrtl po emigraci v hluboké totalitě do západního Německa, kde se profesi agenta naučil a jal se jí provozovat ještě před listopadem 1989. Po pádu režimu měl tedy náskok před tuzemskými následovateli. A přitom některé z nich, své pozdější konkurenty, tohle řemeslo učil – například internacionála Zdeňka Nehodu či do letoška svého společníka Dalibora Lacinu.
Být agentem je velmi proměnlivá role: často bývá proklínán, aby byl vzápětí veleben. Kdysi mi trenér Petržela vyprávěl, jak ze stadiónu Bohemians vyprovodil právě Pasku doslova téměř ručně. Jiný člověk, pro změnu funkcionář, jenž nechce být jmenován, mi však sdělil, že on sám často prosí agenty, aby honem prodali nějakého hráče, protože pokladna klubu není zrovna v nejlepší kondici.
1. FC Brno právě řeší situaci s financemi klubu přes agenta Pavla Zíku. Klub jej požádal, jestli by prodal čtyři nadějné fotbalisty do ciziny za sto miliónů korun. On se vyjádřil, že by to neměl být problém. Bodejť by byl, za provizi kolem deseti procent. V Brně jde však spíš o nátlak majitelů klubu, podnikatelů Prosů, na město, které přikleplo hokeji Komety patnáct miliónů, ale 1. FC ani korunu. Důvod? Fotbal si prý umí vydělat peníze prodejem hráčů, zatímco hokej nikoliv.
Názory na agenty se budou vždy lišit. Reprezentant Marek Heinz vypověděl služby Paskovi, protože se domníval, že mu šlo o vlastní, nikoliv hráčův prospěch, a přešel k Zíkovi. Jiní zase nedají na Pasku dopustit. Agent má velký vliv na hráčův vývoj a tím na celou jeho kariéru. Měl by být odborně na výši, aby nepřecenil a naopak nepodcenil fotbalistovy schopnosti. Je to často složitý proces s mnoha neznámými faktory. Jistěže jsou tady důležité peníze, ale ty by nikdy neměly hrát hlavní roli. Tohle se potvrdilo zejména při přestupech do divokých poměrů v Turecku, o nichž by nejlépe mohl vyprávět sparťan Tomáš Jun.
Veřejnost žila dlouho ve vleku minulosti, kdy profese sportovního agenta u nás neexistovala. Teď si na ni pomalu zvyká. Agenti si pro změnu osvojují jistou korektnost a už si nevyhrožují fyzickou likvidací. Ještě včera nesmiřitelní odpůrci dnes dokonce spolupracují. Nicméně na naši malou fotbalovou zemi jich je příliš. Nehledě na to, že prodávají do ciziny už i dorostence. A tak je na milost fanoušci vezmou určitě ve chvíli, kdy nebudou naše hráče vyvážet, ale naopak k nám nějaké hvězdy dovezou. Na to si ale ještě dlouho počkáme.