„Ten člověk nepatřil nikdy k mimořádně aktivním, zapálil pouze slavistickou šálu,“ brání Ufon, nekorunovaný šéf sparťanských ultras jediného obviněného fanouška ze sedmi zadržených po pondělním derby Slavia-Sparta. „Jenom za tohle byl zadržen?“ ptám se. „Ještě hodil hořící sedačku,“ dodá tónem, jako by chtěl říci, že tohle patří k běžným zvyklostem…
V posledním ligovém kole, přesněji v neděli 1. října, začala platit novela trestního zákona, kterou lze uplatnit proti fotbalovým výtržníkům za jejich násilné chování při sportovních zápasech, případně za přípravu k němu. Jde o pokutu, zákaz vstupu na stadión a až dvouleté vězení; při akci organizované může být pobyt za mřížemi tříletý.
Osmadvacetiletému Ufonovi, muži s maturitou a v zaměstnání zastávajícímu odpovědné místo (proto si nepřeje zveřejnit své jméno), se tato přísná novela zákona nelíbí. „K tomu, co se občas stane na stadiónu, dojde každý víkend ve stovkách případů na vesnických tancovačkách a diskotékách. Tam se pár taky pár lidí serve a udělá nějakou škodu. Ale je to jen přestupek, nikoliv trestný čin!“ říká pobouřeně a domnívá se, že policie dostala touto novelou příliš velkou moc. „Měla ji i tak značnou. Znám případ, kdy tři policisté u soudu dosvědčili, že jeden z nás udělal to a to, byť to nebyla pravda, a ten kluk šel naostro sedět!“ dodává.
Ufon nechápe, že vytrhávání, posléze pálení plastových sedaček a jejich házení do hřiště (na Strahově by však na trávník sedačku nedohodil ani Bugár) je nepřístojnost či zhovadilost. Neřekne to zcela naplno, ale lehce demagogicky soudí, že tahle činnost přispívá k lepší atmosféře zápasu. A hned se obratně chytne události, k níž mu nahrála nešťastná formulace policejního protokolu. „Jeden fanoušek byl před časem odsouzen za to, že za deset minut vytrhal třicet sedaček. To nelze stihnout!“ argumentuje téměř triumfálně.
Ufon má možná trochu pravdu s hospodskými rvačkami, i když si nemyslím, že je česká vesnice týden co týden volným ringem. Hlavně však hospodu a sportovní stadión nelze srovnávat. Slušní lidé z hospody rozumně odcházejí, pokud by se schylovalo ke rvačce dle Ladova slavného obrazu. Notabene rváči si obvykle řeknou „Tak pojď ven!“ a interiér bývá ušetřen. Na stadiónu však hrstka výtržníků ničí hlediště, uzurpuje slušné diváky, kazí jim požitek ze hry, ohrožuje jejich bezpečnost, a to právě v čase zápasu, za jehož sledování zaplatili mnohdy nemalý peníz. A občas násilí přenesou i mimo sportoviště; viz nedávný útok ostravských baníkovců na vlak s polskými fanoušky.
Novela je přísná, ale stejně zatím neumí zabránit tomu podstatnému: vstupu vyhlášených a známých průšvihářů do hledišť. Techniku, která by to dokázala, zatím na našich stadiónech nemáme a dlouho mít nebudeme. Nicméně soudě podle Ufonovy otrávenosti začíná novela působit přinejmenším psychologicky. Řekl totiž, že před „utkáním roku“ v neděli 14. října, a to právě s Baníkem, si sparťanští ultras nechystají žádné choreografie, protože by je prý do „kotle“ stejně nepropašovali.
