Vlastimil Petržela byl výborný fotbalový útočník a je znamenitý trenér. Graduovaný pedagog poznal v praxi mnoho trenérů-kolegů, má bystrý úsudek, je inteligentní, umí objevovat a vychovávat talenty, ale pro naši ligu, byť to zní paradoxně, je možná poněkud autoritativní. On totiž potřebuje klub, kde bude o všem rozhodovat sám. Takže pokud proskočily zprávy, že by měl snad ve Spartě vystřídat Stanislava Grigu, je to dost nepravděpodobné. I když…
Proč nepravděpodobné? Sparta je sice jediný český velkoklub, byť tomu předváděná hra již pár dlouhých měsíců neodpovídá. Má moderní stadión, fungující management, víc než slušně zajištěný rozpočet a středisko výchovy fotbalové mládeže, ale má i mnoho šéfů… A s nimi by se názorově silný, ba přímo autoritativní Petržela dříve či později musel ostře střetnout.
Co řekl Karel Poborský při nuceném a skandálním odchodu ze Sparty? „Osobně jsem s trenérem Hřebíkem problémy neměl, i když na kafe bych s ním asi nešel. Ten problém spočívá v osobě pana Křetínského. Soustředil ve svých rukou obrovskou moc, což není ve fotbale neobvyklé, ale u něj podle mého názoru tak trochu chybí zpětná vazba. Vždyť on ten produkt, který vlastní, poškozuje. A to je škoda.“
Není to však jen velký šéf Daniel Křetínský, byznysmen, jemuž záležitosti fotbalové Sparty zabírají jen zlomek z jeho pracovní kapacity, je tu i nedávno nově instalovaný prezident Jozef Chovanec, slavný hráč nedávné minulosti. Dali by oba pánové Petrželovi prostor, jaký měl kdysi v Liberci a poté v Bohemians? V těchto klubech byl totiž hlavním trenérem, dále sportovním i částečně ekonomickým ředitelem a taky manažerem některých hráčů… Bylo to až přespříliš funkcí, ale fotbal na hřišti pod jeho šéfováním vypadal k světu.
Petrželova předsezónní příprava patřila k nejnáročnějším v lize, bral do kádru nýmandy, neznámé mladé hráče a postupně z nich vychoval fotbalisty, vzpomeňme namátkou Hartiga, Mareše, Šírla. Byl přísný, nekompromisně trestal, posílal hráče i za malý přestupek (například nedodržení večerky o pár minut) ze zahraničního zájezdu do Prahy, a to na jejich náklady. Ano, takového trenéra by potřeboval každý klub, a Sparta, ono rodinné stříbro českého fotbalu (platí to ještě vůbec?) obzvlášť.
Možná by souhra v trojici K – Ch – P mohla fungovat, ale to by musel každý ubrat. Třeba je to s přibývajícími lety a zkušenostmi možné. Petržela sice se svým silným sklonem k autoritářství narazil nedávno v Petrohradě, své jinak veleúspěšné tříleté štaci, ale za pokus by to mohlo stát. Kdybych byl Danielem Křetínským tu šanci bych mu dal.
