Když v tiskovém středisku tipoval hlouček českých žurnalistů čistě mezi sebou výsledek úvodního zápasu s USA, nebylo mezi třiadvaceti výsledky mnoho optimistických tipů. „Mužstvo je o dva roky starší než na Euru v Portugalsku. Navíc marodi Koller a Lokvenc dlouhé měsíce nehráli, Baroše trápí pata, Šmicer na poslední chvíli zůstal doma a Poborský je tady asi jediný druholigový hráč,“ dal se shrnout jejich věcný názor na situaci....
Jediný kolega uhádl výsledek jen proto, že sázel skoro poslední a výsledek 3:0 mezi tipy nenašel. „Chtěl jsem vyhrát a s nikým se o výhru nedělit!“ zdůvodnil s úsměvem své počínání.
Vysoká výhra nad Američany pak trochu zaslepila realisticky smýšlející zpravodaje, ostatně jen šílenec by před následujícím zápasem s Ghanou mohl psát: pozor, tihle rychlonozí běžci jsou pro nás nepřekonatelnou překážkou. Kromě toho Afričané nikterak nenadchli v utkání s Italy. Na „kdyby“ se samozřejmě nehraje, takže nemá smysl uvažovat o tom, že kdybychom nedostali první gól již ve druhé minutě, mohli jsme vyhrát, případně remizovat. Možné by to ovšem bylo. Naši hráči by totiž rychle poznali, že se soupeři nelze „závodit“, jak za všechny řekl Tomáš Rosický, jenž jako jeden z mála by s nimi závodit mohl. Tady může posloužit příměr z dávných hokejových časů, kdy jsme proti divotvorně bruslící „sborné“ museli volit zpomalovací a obrannou taktiku se zašlapováním puků u mantinelu, což občas vedlo k výhře.
Napsal jsem do tištěného Reflexu, který vyjde ve čtvrtek, že náš fanoušek se oklepe a proti Itálii na vše špatné zapomene. Ti, kdo do Hamburku přijedou, malověrní jistě nebudou, nebo to přinejmenším nepřiznají. Poněkud horší je skepse vyřčená po nedělním tréninku tahounem týmu Pavlem Nedvědem, který prohlásil, že proti Itálii nás spasí jen zázrak. A kdo jiný než on zná lépe italský fotbal? Věřme, že oporu Juventusu ovlivnila únava i přílišná sebekritika, že dnes už tak černé myšlenky nemá.
Favority v klíčovém zápase určitě nejsme, což je dobrá výchozí poloha, motivující jak hráče, tak i fanoušky. I když sestava při neúčasti potrestaných Lokvence a Ujfalušiho představuje pro trenéra Brücknera nevídaný rébus, proč by italský příběh nemohl mít dobrý konec? Hamburk je městem, kde působí David Jarolím, výtečný špílmachr zdejšího klubu Hamburger SV. Myslím, že ten má místo v sestavě jisté. O dalších zatím nespekulujme, byť myšlenky na sestavu s Barošem a Kollerem jsou hodně lákavé.
