Finále hokejového mistrovství světa v Rize mohlo pro nás samozřejmě dopadnout lépe, ale to bychom museli mít obrovské, přímo neskutečné štěstí. Švédové byli totiž výteční při bránění i útočení. V závěrečném utkání nás jasně předčili v bruslení i taktice. Máme stříbro, což je jistě úspěch, ale zároveň z něj nějak nemáme tu správnou radost. V odlesku zlatého Nagana 1998 a pěti titulů mistrů světa za posledních deset let je to zřejmě málo…
Naše mužstvo se skládalo obtížně, protože z nominovaných hokejistů se jich třicet (!) z různých důvodů omluvilo. Pár hráčů ze slavné naganské party v reprezentaci skončilo, a to včetně Jágra, jenž se podrobil operaci ramene, další hráli Stanley Cup, zbývající měli zdravotní potíže nebo je neuvolnily kluby NHL. Nominace tedy nebyla jednoduchá.
Průběh mistrovství byl zvláštní, náš tým se rozehrával poněkud klopotně, byť bylo jasné, že není důvod podávat exhibiční výkony proti slabším soupeřům, jakými byli například Lotyši či Slovinci, protože o všem se za stávajícího „komerčního“ systému rozhoduje ve čtvrtfinálovém „utkání pravdy“. V něm nám to vyšlo, byť Rusové byli úžasně rychlí a technicky vyspělí, ale v rychlosti a zbrklosti zahazovali nejvyloženější šance. Někdy je však méně více. Čili stačilo prohrát se „sbornou“, aby dnes byli hráči i hlavní kouč Alois Hadamczik kritizováni. Jenomže všechno bylo jinak a za zápasy s Kanadou, Ruskem a Finskem zaslouží tým kolem Milana Hniličky, Tomáše Kaberleho a Davida Výborného uznání. To, že šanci dostalo patnáct nováčků, kteří ještě nikdy na šampionátu nehráli, je záruka perspektivy.
Nový rozměr dostává nyní Hadamczikův příběh. Ačkoliv není v hokejových kruzích příliš oblíben a ani veřejnost jej nevnímá jako nového Ivana Hlinku či Vladimíra Růžičku, může se chlubit něčím, co se historicky nepodařilo žádnému našemu trenérovi: získal bronz na mistrovství světa juniorů a v letošní sezóně bronz na olympiádě i stříbro ze světového šampionátu. Hokejový svaz měl po Turínu výhrady k jeho komunikaci s hráči, poté mu „dodal“ nové asistenty – Josefa Palečka a Františka Musila, ale smlouvu s ním uzavřel jen na tuhle sezónu. Bude nyní dál počítat s Hadamczikem, anebo nastolí novou koncepci s jakýmsi generálním manažérem (Růžičkou?) pro čtyřletý olympijský cyklus? Docela zajímavá otázka, co říkáte?
