nahoru

Mistr z Liberce uštědřil lekce mnohem bohatší Spartě

Pavel Kovář 3. května 2006 • 22:34

Nejstručnější komentář k právě končící fotbalové lize by mohl znít: Liberec je jednookým králem mezi slepými. Dále je nutné přiznat, že to, co nový mistr dokázal, zaslouží obdiv, ale současně zapochybovat o jeho šanci v Lize mistrů. Pokud se do ní vůbec ze třetího předkola probojuje. Jinými slovy – s naším klubovým fotbalem to není dobré a bude zřejmě ještě hůře.


Za co si Liberečtí zaslouží obdiv? Především za to, že k loni nastupovali do nového ligového ročníku oslabeni o velké opory: Polák zamířil do Německa, Pospíšil do Skotska a čtveřice Došek, Kisel, Lukáš a Slepička na Letnou. Nicméně takřka nový celek vyhrál první utkání v Mladé Boleslavi a od té doby je první. A to i navzdory zimnímu odchodu šestigólového střelce Hološka do Turecka. Je to však tým bez hvězd, byť má řadu talentů a bojovníků. K tomu, abychom o něm mluvili jako o mistru, srovnatelnému s někdejší Duklou, Bohemians či Spartou, mu však chybí přinejmenším stálost a přesvědčivost výkonů.
Ano, klub vyhrál ligu před čtyřmi roky. A již tehdy mu pevně vládl Ludvík Karl, úspěšný byznysmen, mimo jiné šéf a.s. Preciosa. V minulých letech nemilosrdně snižoval příjmy hráčům, jež tvoří v české lize podstatnou část klubových rozpočtů, a jak je vidět – lze takovou cestou kráčet. Jestliže má Sparta roční rozpočet 360 miliónů korun, odhadovaná velikosti libereckého „měšce“ je pouze 80 miliónů. Pod Ještědem tedy uštědřili Letné přímo dvě lekce – z fotbalu i hospodaření. Přitom Sparta, momentálně pátá, chce ještě dosáhnout alespoň na druhé místo tabulky, jež umožňuje vstup do druhého předkola Ligy mistrů. Jenomže stejné ambice mají Teplice, Mladá Boleslav a Slavia, podle momentálního pořadí v tabulce. Konec ligy bude v tomhle ohledu zajímavý.
Podívejme se však o pár měsíců dopředu. Do srpna, kdy se začínají hrát předkola Ligy mistrů. Ale pozor, před tím přijde čas přestupů, prodejů nejlepších fotbalistů do ciziny. Hráčských agentů přibývá (máme jich již jednadvacet, oko bere!) a chtějí se mít dobře. Přední české kluby také chtějí prodávat hráče, aby měly z čeho žít. Avšak agenty ani kluby nezajímá pořadí českých klubů v evropské tabulce koeficientů. Jde o podíly bodů ze zápasů, které kluby jednotlivých zemí získaly v evropských pohárech v minulém období, čili je to objektivní měřítko kvality. Letos jsme „v koeficientech“ čtrnáctí, ale pokud klesneme v příští sezóně pod patnáctou příčku (za Turky, jejichž bohaté kluby právě nakupují naše nejlepší hráče…), pak v následující Lize mistrů budeme mít jen jednoho zástupce. Bude to pouze ligový vítěz, jenž však nastoupí již ve druhém předkole, čili bude mít opět o něco těžší cestu. Ostatní kluby by hrály jen Pohár UEFA. Příští pohárová sezóna tak bude pro český klubový fotbal opravdu důležitá. A jak se zdá, spoléhat se můžeme spíše na zázrak než na kvalitu.