Minulý týden vyšel v deníku Sport dvoustránkový rozhovor s bývalým předsedou komise rozhodčích a místopředsedou ČMFS Milanem Brabcem. Asi není třeba ho blíže představovat. Ivánek Horník a Milánek Brabec jsou známé postavy z policejních odposlechů fotbalové korupční aféry, zároveň hrdinové Čtvrníčkovy a Lábusovy hry „Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?“.
Pan Brabec v odpovědích na otázky Pavla Procházky dává celou dobu nepokrytě najevo, že mu bylo ukřivděno. Připomeňme si: za znevážení dobrého jména Českomoravského fotbalového svazu dostal pokutu 100 tisíc korun a dále byl potrestán zákazem činnosti ve fotbale na dva roky; ten mu byl kvůli nezaplacení pokuty o rok zvýšen.
Kdo je Milan Brabec? Zkušený znalec fotbalového prostředí, dlouholetý ligový i mezinárodní rozhodčí. Svou kariéru s píšťalou ukončil v roce 1997. Jinak řečeno, byl členem sboru rozhodčích v roce 1995, kdy benešovský podnikatel Švarc už nemohl přihlížet tomu, jak si páni sudí říkají o sto padesát tisíc za to, že budou pískat „rovinu“, a proto rozpoutal v médiích aféru o úplatkářství. Odposlechy se však ještě nepraktikovaly, takže chyběly důkazy, rozhodčí se všemu jen zasmáli a podvody mohly pokračovat.
Pan Brabec prohlásil ve zmíněném rozhovoru mnoho zajímavého. Například, že má indicie o tom, jak ho jeden pražský klub nechal na jaře roku 2004 sledovat. Zjevně naznačil, že do hry vstoupila jakási najatá bezpečnostní agentura; asi jako když manžel nechá odposlouchávat nevěrnou ženušku. Vida, tohle ještě v korupční fotbalové aféře a hovorech kolem ní dosud nezaznělo. Brabec své tvrzení odůvodňuje tím, že v letech 2002 až 2004, kdy vedl komisi rozhodčích, „někomu vadilo, že se mistrem dvakrát staly mimopražské kluby“. Tomu lze docela dobře věřit. Měšec za pouhou účast v Lize mistrů je lákavý. Pak ale není těžké takový klub určit. Mohla to být jedině Sparta nebo Slavia. Viktoria Žižkov, které on přihrával rozhodčí dle přání svého kamaráda Horníka, to určitě nebyla.
Dotyčný klub zřejmě usiloval o to, aby znal Brabcovy tahy, na něž by si připravil protitahy. Proto jsou zřejmě v klubech tak důležitá a dobře placená místa sportovních manažerů či ředitelů. Z toho vyplývá poznatek: v zákulisí se hraje možná s větším nasazením než na trávníku. Pan Brabec také vysvětlil, proč kromě toho, že vedl rozhodčí, zastával funkci místopředsedy ČMFS. „Kdybych místopředsedou nebyl, jako šéf rozhodčích bych skončil po měsíci. Tak velké to byly tlaky,“ prohlásil doslova. Redaktor Procházka se ho však na konkrétní tlaky nezeptal. Asi dopředu tušil, že se to nedozví. Stejně tak pan Brabec blíže nevysvětlil, proč tolik usiloval o vládu nad rozhodčími. Ideje fair play v tom asi nebyly. Takže zbývá jedině adrenalin? To je přece trend dneška. Nebo by tu byla ještě jiná pohnutka?
