nahoru

Pavel Kuka a jeho hledání místa v top-fotbale

Pavel Kovář 22. března 2006 • 00:51

Jestliže se stal Ivan Horník symbolem zlosyna fotbalu, vyvolává Pavel Kuka zcela opačné představy. Už fyziognomie obou hodně vypovídá: afrokudrnatý a občas zachmuřený Horník v mafiánsky tmavých brýlích, Kuka vždy s upraveným účesem, jasným pohledem a často s lehkým úsměvem. Ďábel a anděl. Leč andělé to nemají v českém fotbale snadné.


Pavel Kuka vyrůstal v rodinné vile na Vinohradech, kterou nechal za první republiky postavit jeho pradědeček, spolumajitel Obchodní banky. Jakousi serióznost má tedy přímo v genech. I proto hrál zřejmě dlouho za Slavii (již od svých šesti let) a po angažmá v Německu střílel v jejím dresu góly až do loňska, do svých sedmatřiceti let. Po Františku Veselém se tak stal po zásluze další ikonou novodobých dějin klubu.
Proto se s ním počítalo do vysoké funkcionářské funkce ve Slavii a on sám vedl loni na jaře jednání o vstupu silného finančního partnera do klubu. Šlo o kapitálovou společnost PPF v čele s nejbohatším Čechem Petrem Kellnerem. Nápad napodobit Spartu, kterou koupila slovenská finanční skupina J&T, byl skvělý. Dva silní hráči na domácím ekonomickém písečku by vlastnili dva největší české kluby. Leč transakce přestala PPF zajímat. Pravděpodobné důvody? ENIC, anglický vlastník Slavie, vyšrouboval cenu, klub nemá stadión (na rozdíl od Sparty) a těžko lze předpokládat, že by dva české kluby mohly hrát Ligu mistrů (jedině tenhle fakt skýtá záruku zisku). Ústup PPF zhatil i Kukovy plány na smysluplnou seberealizaci po skončení hráčské kariéry.
Další příležitost se mu nabízela, pokud by na valné hromadě ČMFS vyhráli boj o budoucnost fotbalu přívrženci Ivana Haška. Kuka pracoval v jeho volebním štábu a byl jako jeden z mála bývalých známých hráčů na volební kandidátce. Volby ale vyhrálo duo Košťál-Mokrý…
Další Kukův krok byl pro velkou část fotbalové veřejnosti málo pochopitelný. Přijal funkci sportovního ředitele v Marile Příbram, klubu jednoho muže, Jaroslava Starky, již léta obestřeného pověstí velkého mafiána. Mimochodem podnikatel Starka je s touto nálepkou smířený a říká, že i kdyby podporoval několik domovů důchodců (jako že nějaké podporuje), bude už navždy „tím provařeným zloduchem“, jenž mimo jiné kamarádí se „seychelským“ Krejčířem či se ocitl v aféře s únosem italského bankéře Roselliho. Ale zpátky ke Kukovi. Letos v únoru náhle Příbram opustil a hned se vyrojily spekulace o důvodech: Starka mu prý bez jeho vědomí uvolnil Straceného do Skotska a Kolouška do Rakouska. „Není to pravda!“ říká Pavel Kuka a dodává ve shodě se Starkou, že se rozešli v dobrém. „Přecenil jsem časovou náročnost takové funkce v šedesát kilometrů vzdálené Příbrami,“ přiznává.
Nejnověji, od poloviny března, zaměstnává fotbalistu s nejsolidnější tváří společnost ISM, kterou vlastní kontroverzní hráčský manažer Pavel Paska. Existují kluby i lidé, kteří Paskovi nemohou přijít na jméno, ale dost je i těch, co ho uznávají. Ve fotbalovém byznysu to tak chodí. Manažer, jenž před lety sehnal Kukovi angažmá v Německu, odůvodňuje nominaci slavného internacionála do firemního týmu slovy: „Poslední dobou jsme udělali několik velkých věcí, které však nebyly dostatečně medializovány. To chceme napravit.“ Je to dobře řečeno, byť jde o běžný marketingový balast. Kuka, autor 104 ligových a 29 reprezentačních gólů, by ale přesto mohl firmě pomoci s vylepšením image; opticky určitě. „Zůstanu v top-fotbale, v oblasti, kde jsem doma a kde mohu být užitečný. Konkrétnější představy o mé práci si s panem Paskou teprve musíme vyjasnit,“ komentuje začátek další životní štace.