nahoru

Pokus zbytku hokejové party z Nagana. Vydařil se?

Pavel Kovář 28. února 2006 • 14:06

Napůl. Nehráli špatně, ale ani skvěle, spíš něco mezi tím a s jednou semifinálovou ostudou proti Švédům, pozdějším olympijským vítězům. Proto je bronz přijatelný. Vždyť za námi a bez medailí zůstali Rusové, Slováci, Kanaďané a Američané, soupeři, které nelze snadno porážet. Přesto nám hokej nepůsobil velkou radost. Čím to bylo?


Ve stručnosti – chtělo možná méně vtipkování hokejistů na trénincích, ale nakonec budiž; v NHL se hokej bere někdy až moc vážně. Ovšem tím větší mělo být soustředění na obrannou hru při zápasech a k němu se mělo přidat nebojácnější pronikání do mlýnice před branku soupeře, kde „hra bolí“. Jenomže může se tohle chtít od mužstva, jehož mozkový trust tvoří osm hráčů zlaté naganské party – Hašek (41), Hnilička (32), Špaček (32), Jágr (33), Ručinský (35), Straka (34), Lang (35) a Hejduk (30), tedy všichni, jak vidno, třicátníci. Vybral je nový kouč reprezentace Alois Hadamczik, protože byli oporami svých zámořských klubů; s výjimkou Hniličky, brankáře Liberce. Mohl je však nevybrat, mohl jim říci „pánové, sorry, jste staří?“. Mohl zapudit sen o repete zlatého Nagana, a to jak fanoušků, tak i samotných hráčů. Zvláště když o Jágrovi se tvrdilo, že má letos životní formu, a Hašek chytá jako ve svých nejlepších sezónách? Objektivně vzato – nemohl. A to je jádro problému.
Navíc nebyl Hadamczik v jednoduché roli. Ujal se funkce poté, co tým získal loni titul mistrů světa. Na koučování se doslova třásl, protože je nesmírně ambiciózní. Leč ve srovnání se svými předchůdci, Hlinkou a Růžičkou, mu chybí přece jen určitý formát osobnosti. Dokáže být přísný trenér, v Třinci, Vítkovicích či ve Spartě o tom mnohokrát přesvědčil, ale před hvězdami NHL už takovým suverénem není. O svých nejistotách sám nechtěně podává svědectví, když se nazývá „chlapcem z dědiny“, nebo se nechává snadno rozhodit běžnými novinářskými otázkami.
Naše hokejové generály čeká v příštích týdnech hodnocení turínského turnaje a nepochybně budou myslet i na květnové mistrovství světa v Lotyšsku. To už bude domácí sezóna u konce, Vladimíru Růžičkovi skončí pracovní povinnosti ve Slavii, a tak by se mohl k reprezentaci vrátit. Třebaže má Hadamczik podle smlouvy koučovat národní tým i na šampionátu, asi by se málokdo zlobil, kdyby byl odvolán.