Olympijská horečka stoupá, lidé chtějí příběhy

… a novináři jim vycházejí vstříc. To se přihodilo v posledním vydání týdeníku Nedělní Svět, konkrétně v příloze o Turínu. Došlo k omylu, byť skoro úsměvnému, a to zřejmě v touze přinést čtenářům dojemnou story. Nestalo se tak v novinách poprvé a taky určitě naposledy. Jde o následující odstaveček:


Přísloví, že jablko nepadá daleko od stromu, platí u rodiny Jeriových jen napůl. Dcera Markéta sice již podruhé okusí olympijské hry, nikoliv však v klasickém lyžování, jako její matka Květa (dvojnásobná olympijská medailistka), ale na saních v ledovém korytu. Všechno je ale jinak. Běžkyně na lyžích Květa Jeriová (ročník 1956) závodila na dvou olympiádách: v Lake Placid 1980 získala bronz na 5 km, v Sarajevu 1984 stejnou medaili na téže trati a stříbro ve štafetě 4 x 5 km; je tedy trojnásobná, nikoliv dvojnásobná olympijská medailistka. To za prvé… Po gymnáziu studovala vysokou školu a byla členkou Střediska vrcholového sportu a v tomhle kolotoči skutečně neporodila dceru, budoucí sáňkařku. To za druhé… Teprve když krátce po sarajevských hrách ukončila kariéru a provdala se za veslaře Zdeňka Pecku, stala se maminkou. A obě dcery, jak už to tak bývá, dostaly příjmení po otci. To za třetí… A poslední upřesnění – jedna se věnuje závodně atletice a druhá hraje volejbal. Takže sáňkařka Markéta Jeriová (1976) nemá se slavnou lyžařkou opravdu nic společného; dokonce nejsou ani příbuzné. To jen zapracovala fantazie autora oněch řádek.
Malá odbočka se týká opět Květy Jeriové-Peckové. Jeden web nedávno uvedl, že se v dětství věnovala krasobruslení a gymnastice. Autor ale špatně pochopil její sdělení, že se jí tyto sporty pouze líbily (protože v nich například vynikali sourozenci Romanovi a Hana Mašková, respektive Věra Čáslavská). On rovněž zapojil fantazii, a proto napsal (!), že se jim aktivně věnovala: závodně cvičila i bruslila. Další kolegové to opisovali, přičemž jeden dokonce jmenoval (vymyslel si!) oddíly, za které v dětství závodila… Zpráva začala žít vlastním životem.
Existují však i další podobné omyly.
Nejznámější se týká sportovních střelců Kůrkových. Jan Kůrka (1943) je olympijským vítězem z roku 1968, Petr Kůrka (1960) dvojnásobným mistrem světa a Kateřina Kůrková (1983) rovněž mistryní světa; získala i bronz na olympiádě 2004. Všichni jsou z Plzně a střílejí malorážkou. Takže je kdekdo považuje za rodinu – dědečka, syna, vnučku. Chyba lávky! Petr a Kateřina jsou sice otec a dcera, ale Jan s nimi není příbuzný ani za mák. „Nějaký čas jsme to vysvětlovali a uváděli na pravou míru, ale pak jsme to vzdali. Když si to někdo myslí, necháváme ho při tom,“ směje se „dědeček“ Jan.
Podobně tomu bylo kdysi s plzeňským fotbalistou Ivanem Bicanem, kterého novináři měli za syna slavného Josefa Bicana. Chyba. Nedávno byl zase omylem považován slávistický fotbalista Radek Bejbl za vnuka někdejšího útočníka Slavie a Bohemians Karla „Káši“ Bejbla. Při utkání fotbalistů Příbrami občas zazní pokřik z hlediště na tvrdého obránce Marcela Máchu, že by měl raději zápasit na žíněnce jako jeho otec, mistr světa a olympijský vítěz Vítězslav Mácha. I to je samozřejmě nesmysl, možná žert.
A vysvětlení, proč k tomu dochází? Přání je otcem myšlenky, které pak sám autor se silným smyslem pro fabulaci uvěří. Určitě existují další podobné omyly. Pakliže je znáte, napište.