Fair play? Ale jděte někam… s moralizováním!

Kritizovat nepoctivé jednání ve fotbale je zřejmě pošetilost mající efekt házení hrachu na zeď. Po řadě afér funkcionářů či rozhodčích se nyní „projevili“ i hráči. Začátkem prosince brněnský Aleš Besta a o vánocích reprezentant Milan Baroš v dresu Aston Villy. Oba si ke skórování pomohli rukou, což je v rozporu s pravidly, ale vůbec si z toho nedělají vrásky, spíše naopak. Ve fotbalu je ve hře tolik peněz, že přístup v duchu fair play tu nemá šanci.


Besta se dostal v utkání s Mostem do šance, brankář jeho střelu vyrazil a on v pádu zasáhl míč rukou, jak potvrdily televizní záběry. Prostě míč rukou do sítě „plácl“. Rozhodčí měl zakrytý výhled, a tak gól uznal. Sestupem ohrožený Most prohrál o tuto jedinou branku utkání. „Střelec“ Besta pak novinářům tvrdil, že branku vstřelil ramenem. Televizní záběry byly však tak průkazné, že si ho předvolala disciplinárka a vyměřila mu peněžitý trest – pokutu 25 tisíc korun za znevážení jména českého fotbalu. Až před touto komisí se hráč přiznal. Řekl: „Byl to gól rukou, ale znevážil jsem jméno svoje, nikoli jméno svazu.“ Budiž. Nicméně vedení 1. FC Brno dalo hráči také klubovou pokutu, ale spíš jen „na oko“, protože ta putovala na nadační fond Modrý hroch. Ale pak se konal večírek mužstva a na něm hráči mezi sebou uspořádali sbírku na pokuty spoluhráče, který se jim neregulérním gólem postaral o prémie z výhry nad Mostem… Nebylo to od nich „férové“? Když se takto ironicky novináři ptali fotbalistů, uslyšeli: „Ale jděte někam s moralizováním… My utrpěli tolik křivd a dostali tolik neregulérních gólů!“ Vida…
Podobný příběh zažil Baroš v utkání Aston Villa – Everton. Za stavu 0:0 si při zpracování polovysoké přihrávky pomohl rukou (jasně je to vidět na snímku v The Sun), tím se dostal před brankáře a vstřelil vedoucí gól. Rozhodčí jeho nedovolené hraní rukou neviděl a nezapískal. Barošův tým se díky tomu dostal takzvaně do hry a po přestávce přidal další tři branky. Tentokrát střelec nic nezapíral: „Ano, v malém vápně jsem si míč zpracoval rukou a prostřelil brankáře. Novináři to srovnávali s božskou rukou Maradony, ale to bylo něco jiného, já jsem gól rukou nedal. Přiznal jsem se, a proto mám čisté svědomí, míč jsem kopl do sítě nohou. Není důvod se v tom pitvat.“ Britská média si to však nemyslí a volají po Barošově potrestání. Bude tedy zajímavé sledovat, jestli k tomu dojde.
Svého času jsem obecně o těchto situacích mluvil s Pavlem Kukou, nedávno ligovým hráčem, těšícím se u fotbalové veřejnosti vysokému kreditu. Jako příklad jsem uváděl situaci, při níž byl jeden útočník ve výskoku naremplován obránci, takže centrovaný míč skončil na jeho ruce, od níž se odrazil do sítě. Rozhodčímu to uniklo a uznal neregulérní gól. „Měl se dotyčný útočník přiznat?“ Kuka překvapivě zakroutil hlavou. „Ne. Takových gólů už padlo… Že to není fair play, je sice pravda, ale pak tedy dejme fair play do pravidel, že je nutné se k takovým věcem přiznávat.“
Ale bylo by to potom chování v duchu fair play? Zdá se, že tenhle pojem dnes málokdo chápe. A přitom fair play přece patří k základním prvkům sportu.