My, fotbaloví fanoušci z tuzemska, jsme psychicky velmi odolný lidský druh. Jdeme na zápas a věříme, že borci našich barev budou excelovat a zvítězí. Pak to „nějak“ nevyjde, pár dní jsme špatní, ale je tu další utkání a my zase věříme. A tak se to opakuje… Jeden klad to však má: fotbal nás obdařuje psychickou odolností, jež může přijít vhod i mimo „fandovský“ život.
A protože nejvíc příznivců mají Sparta, Slavia a Baník Ostrava, týká se to velké části populace. Tyhle kluby, spolu s Teplicemi, mají právě za sebou další kolo evropských pohárů. Všechny hrály doma, a i když bilance nevyhlíží špatně (dvě výhry a dvě remízy), opět jsme se psychicky notně zocelovali.
Věnujme se zejména Spartě v Lize mistrů. Těch šancí, co měl Ajax, jehož hráči dlouhé minuty „nepůjčili“ Letenským míč a spalovali jednu šanci za druhou! To bylo stresu pro naše duše! Pak Matušovič naštěstí naběhl na odražený míč a úžasně vstřelil svůj životní gól. Nad Letnou vyšlo slunce! Zároveň však přicházel strach o výsledek, až padl vyrovnávací gól. I tak ale zavládla s výsledkem spokojenost na obou stranách. Nelze se ovšem vyhnout bolestivému zjištění: jedině sparťan Poláček, nedávná posila z Mostu, udělal protihráči kličku, klasicky ho obešel. Byť pouze jednou za zápas. Možná se pletu, ale ostatní sparťané to nedokázali. A to jak Zelenka, tak Poborský. Ve srovnání se soupeři byli těžkopádní a pomalí… Člověk jich skoro litoval. Vždyť třeba Poborský před lety v dresu Benfiky Lisabon unikal bekům po křídle přímo čítankově. Co se s ním stalo? To Hřebíkova taktika „otáčivého presinku“, či jak se ten systém nazývá, ho tak limituje a brzdí? Na tuhle otázku však těžko někdo odpoví. Fanoušek byl rozpolcený, ale jestliže při pohledu na Spartu smutnil, při sledování Ajaxu mohl pookřát obdivem k jejich stahovačkám či zasekávačkám – tedy kličkám, jaké už v Gambrinus lize téměř nevidíme. A to prosím v plné rychlosti a dokonalém provedení.
Pokračujme Slavií v Poháru UEFA. Šancí měla proti irskému Corku na několik zápasů, leč poločas skončil bez gólů. Nic nebylo jisté, blamáž visela ve vzduchu. Hosté nebyli žádní nekopové s ostrovním stylem (centry do“šestnáctky“), ale měli v sestavě několik technických hráčů a zlobili. Po přestávce dali slávisté dva góly (nádherný byl Hrdličkův kop přes zeď), ale jejich příznivci si zápas opět „pěkně“ protrpěli. Těsně před koncem chytil totiž brankář Kozáčik jistý gól.
Nápor na nervy si užili i diváci v Teplicích (Espaňol Barcelona) a v Ostravě (nizozemský Heereveen). Nicméně odvety mohou skončit úspěšně. Mimochodcem ten problém, o němž jsou tyto řádky, by byl podstatně menší, kdyby nekopalo po světě několik desítek našich hráčů, a to těch nejšikovnějších. Souhlasíte?
