Snaživý Lukáš Jarolím nemůže tvořit hru Slavie

Zdálo se mi, že nedávný hlas mnohých fanoušků Slavie o protekci, jaké se těší záložník Lukáš Jarolím u svého otce, trenéra Karla Jarolíma, je téměř hysterický. Zejména v souvislosti s odchodem Václava Kolouška. „Jarolímovi staršímu se hodilo, že tenhle záložník se musí ještě léčit, měl tím důvod se ho zbavit, aby tak získal jeho kluk pevné místo v týmu,“ až takto silně to bylo vyřčeno.


Tomu se i nyní zdráhám zcela uvěřit, byť je víc než jisté, že Jarolím mladší se herně nemůže Kolouškovi rovnat. Tudíž si lze představit, že kdyby Koloušek v klubu zůstal, trenérův syn by se hůře dostával do sestavy. Je snaživý, slušně technicky vybavený, ale pouze průměrný ligový hráč, jakých jsou tucty, o tom mě přesvědčil v sobotním utkání proti Plzni. Tolik špatných přihrávek či míčů hraných dozadu a jen minimum herních nápadů, i když v závěru nastřelil tyč a mohl být spasitelem.
Záložníci Jarolím, Gedeon a Piták si mockrát bezradně přihráli a někdy si i překáželi! Tohle má být osa týmu, jež klub slavných tradic povznese k výšinám? Ó běda, nikdy jí být nemůže. Se Škodou Plzeň, týmem hříbat, si slávisté nevěděli rady, a to ani když hráli skoro celý první poločas v početní převaze… Na Slavii stačil jediný zkušený plzeňský koník Milan Barteska: dával jesličky, skvěle přihrával a hýřil nápady. Je k nevíře, že tento vynikající hráč, nejlepší muž zápasu, unikal ve své kariéře pozornosti našich předních klubů. Dnes, ve dvaatřiceti, je těžko bycha honit.
Všimněme si však dalších výkonů. Letos třicetiletý Martin Zbončák byl před třemi lety považován za nejlepšího a nejrychlejšího levého záložníka ligy. V Liberci měl životní formu. Následoval slavný odchod do Sparty, pak méně slavný přestup do Moskvy a poté tichý návrat do naší ligy, do Slavie. Talent se vytratil. A tenhle kdysi skvělý borec udělal na začátku druhé půle velkou klukovinu. U rohového praporku chytil za dres unikajícího Filla a byl správně vyloučen. Tím se síly vyrovnaly, Slavii nastaly potíže, a když ještě vběhl na trávník další domácí koník, exslávista Robert Vágner, bylo Pražanům dokonce horko. A to měli zápas rozehraný přímo ideálně.
Hodně se diskutuje o problematické penaltě, před níž plzeňský Fillo možná nafilmoval pád. Ale proč potom „viník“ Suchý ani gestem nezaprotestoval. Fillo po utkání uvedl, že slávista mu škobrtl o patu, zatímco Suchý řekl, že se ho ani nedotkl. Opravdu? Nebo se spíš tenhle sedmnáctiletý mladík bál přiznat k chybě, jež připravila Slavii o výhru? Kdo však utkání viděl a je nestranný, musí přiznat, že remiza 1:1 byla spravedlivá.