Sportovci z Východu jsou pořád málo důvěryhodní?

Desetibojaři Roman Šebrle a Tomáš Dvořák zažili na mistrovství světa v Helsinkách den po skončení svého závodu velké drama. Jak známo, finští činovníci oznámili organizačnímu výboru šampionátu, že český lékař Petr Sikora jim dával v odpočívárně hodinu a půl před závěrečným během na 1500 metrů injekci. Druhý den to napsaly jedny finské noviny a pak tu zprávu převzaly agentury. Hned bylo na světě podezření na dopingový skandál.


Proč vše vzniklo? Podle pravidel může atlet během soutěže dostat injekci pouze s vědomím oficiálního lékaře. A to se právě nestalo... Náš doktor dal Dvořákovi a Šebrlemu injekčně 20 mililitrů pětiprocentního cukerného roztoku, aniž by postup konzultoval s oficiálním lékařem. Když se novináři ptali Sikory, jestli si uvědomoval, že tohle může být problém, řekl, že prvotní je stav závodníka a že je v jeho kompetenci rozhodovat o stavu atletů v týmu. Aby nemusel přiznat chybu, vyhnul se přímé odpovědi. Náš doktor pochybil, protože kdyby se oficiálního lékaře zeptal, k žádnému nařčení a aféře by nedošlo.
Nakonec ale vše dobře dopadlo. Atletická federace (IAAF) naše atlety nediskvalifikovala a ani nepotrestala. Šebrle zůstal druhý a Dvořák osmý. Bylo to správné rozhodnutí, protože taková malá dávka glukózy nemůže být dopingem a ani případné dopování nezamaskuje. IAAF postupovala racionálně, byť k porušení pravidel došlo. Finové je prý totiž až úzkostně respektují, snažila se naše výprava bagatelizovat situaci. Jenomže Finové také nemohli tušit, jakou injekci Češi dostávají. A tady může být zakopaný pes: v západním světě zřejmě přežívá letitý názor z doby rozděleného světa, že „borci z Východu“, proslulí masovými dopováním, nejsou důvěryhodní. Naši desetibojaři logicky oponovali, že kdyby šlo o doping, nedostávali by injekci veřejně. Dále mluvili o vyčerpanosti a o tom, že při aplikaci perorální (ústy) by se účinek dostavil později. Tahle argumentace však pokulhává: mohli přece cukr pozřít při předchozí disciplíně, skoku o tyči, kdy už se únava musela hlásit. Motivem finského udání mohl prý být i fakt, že Fin Ojaniemi skončil celkově devátý, až za Dvořákem. Tohle zaznělo na tiskovce s našimi závodníky, ale to je skoro paranoický přístup.
Sečteno a podtrženo: kauza potvrdila, že patnáct let po změně režimu se v našem sportu nadále vyskytují lidé, kteří neberou vážně dodržování pravidel. V tuzemsku obecně rozšířený jev pak na působí na mezinárodní scéně problémy. Poučení je tedy víc než jasné.