Mít jistotu… V tom či onom. Kolikrát denně o tom padne zmínka. Tuhle mě napadlo, a není to nic převratného, že některé jistoty uklidňují a jiné kupodivu ne. Ty první zažívám na koncích amerických filmů: v tiráži skoro pokaždé objevím české jméno: Dvorak, Pohanka, Krejci, Konichek… Vida, zase se nějaký našinec prosadil, řeknu si s uspokojením. Schválně někdy zkuste trpělivě koukat opravdu až do konce. A naopak, zneklidňují jistota se mě zmocňuje již pár dní při pohledu na stromořadí kaštanů před domem. Jejich plody mají totiž značnou velikost. Prázdniny nejsou ještě ani v polovině, a prosím, kaštany se tváří, že už brzy bude podzim. Patří přece k jeho symbolům. Tohle je taky jistota, ale ta horší.
Našinci a kaštany
