Česká televize se v pořadu Reportéři ČT dotkla stále bolavého místa v dějinách vrcholového sportu socialistického Československa – a to státem podporovaného a řízeného dopingu. Jmenovitě tak učinil reportér David Havlík a patří mu za to dík. Třebaže ten, kdo tuhle problematiku sleduje, se nedozvěděl žádnou novou, natož šokující informaci.
Pozoruhodných momentů však bylo v reportáži několik. Například někdejší vzpěračský trenér Emil Brzoska se tvářil jako neviňátko, odpovídal v duchu „já nic, já muzikant“, a je jen škoda, proč se ho reportér nezeptal na to, jak byl pan trenér kdysi celníky zadržen při pašování anabolik z Rakouska. Pan Brzoska je dnes předsedou Českého svazu vzpírání… Co si lze tedy myslet o sportu siláků a jejich „pozitivním“ vztahu k dopingu.
Václav Marhoul, někdejší vedoucí Správy pro tělesnou výchovu a sport Úřadu předsednictva vlády ČSSR (to byl název funkce!), se snažil vypadat, že mluví otevřeně. U trenérů vzpěračů, když přijel do Nymburku na soustředění, uviděl na pokoji spoustu ampulí a injekčních stříkaček. A dnes se tvářil, že tenkrát ho to překvapilo. Jistě že ne. Pak hájil předsedu ČSTV Himla, jenž prý nikdy neřekl, že „musíme do nich anabolika cpát.“ To je tedy zásluha.
Petr Krejčí, kdysi lékař lyžařů a dnes fotbalové reprezentace, se v reportáži jako jediný zachoval na úrovni. Reportér ho nejprve zaskočil otázkou na tělo, po níž překvapený doktor hlesl: „Ale na tom jsme se nedomluvili…“ Pak však odpovídal. Ano, byl u toho, když lyžaři dopovali, ale dneska to považuje za svou velkou životní a profesní chybu.
Pořad jistě nevznikal snadno, ale mnoho sekvencí a výroků bylo jalových a jednoho momentu se nedotkl vůbec – že totiž sami vrcholoví sportovci chtěli dopovat, o své vůli se upisovali ďáblu, a to bez ohledu na následky. Jistě, socialistický režim využil toho, jak toužili po slávě i finančním ocenění, ale rozhodně nebyl jediným viníkem.
Byla to špatná doba, naši sportovci měli před očima úspěchy borců SSSR a NDR a věděli, že když nebudou „zobat“ jako oni, tak na mezinárodním fóru nemají moc šanci. Anabolika? Prosím vás, vždyť je to lék, a budu-li ho brát pod lékařským dohledem, nic se mi nemůže stát. Tak se uvažovalo. A Američani snad nedopují? Běžte se vysmát. Ti mají něco ještě lepšího, na co zatím analýzy nedosáhnou. Asi to byla a stále je pravda.
Nicméně je dobře, mluvíme-li o dopingu, byť se to zdá často marné.
