Kdo ještě pochyboval o tom, že Jaromír Jágr je nejlepším hokejistou světa, ale je soudný, určitě si po vídeňském šampionátu opravil názor. Přitom docela rozumím tomu, čím Jágr lidi irituje. Někomu vadí jeho přílišná glorifikace v médiích (vždyť hokej je týmová hra), další nechápe jeho neúměrně vysoké příjmy (honí se jen za pukem, a to je nic ve srovnání s tím, co umí vědci či lékaři), jinému připadá trapné někdy příliš spontánní a často až dětinské hráčovo šprýmování…
Budiž, každý má právo na názor, ale pokud jde například o velebení Jágra novináři, není to zase tak žhavé. Ostatně on to teď ve Vídni po zisku svého prvního titulu mistra světa sám reportérům připomněl: „Jsem rád, že už mě necháte být. Já už to nemohl číst, jak furt nosím smůlu.“
Je fakt, že jako hvězda NHL byl příliš vázán klubovými povinnostmi, a proto nehrál často za národní tým. Takže výčet jeho úspěchů v reprezentaci zní: bronz na MS 1990 v Bernu, olympijské zlato 1998 v Naganu a nyní zlato na MS 2005. Zároveň byl taky u řady nezdarů českého hokeje: při Světovém poháru 1996 v Itálii, olympiádě v Salt Lake City 2002 i třech světových šampionátech; naposledy v Praze 2004. Proto novináři i hokejoví odborníci konstatovali: „Může jít o náhodu nebo smůlu, ale také se nabízí závěr, že tenhle bezesporu skvělý hokejista není týmovým hráčem.“ Takové vysvětlení se nabízelo kdysi i v Pittsburghu, kdy pro zranění dočasně přestal hrát lídr týmu Mario Lemieux, všichni očekávali, že se Jaromír chopí vůdčí role, ale to nestalo.
Ve Vídni však Jágr týmovým hráčem byl. Navíc předváděl momenty velké hvězdy. Kdo někdy sportoval, pochutnával si. On věděl, kdy přihrát a kdy volit sólo. A uměl překvapit jak soupeře, tak diváka. To je v dnešním sportu, kdy proti sobě hrají zhruba stejně rychlí a silní jedinci, nejvzácnější zboží.
Zlato vyhrál tým a Jágr byl jeho členem. Kdysi jsem se ho v rozhovoru zeptal na odpovědnost hvězdy vůči mužstvu. Neodpověděl rychle nějakou frází, ale zamyslel se a řekl: „Obecně se hráč ze šedesáti procent zaměří na svůj výkon a jen ze čtyřiceti procent na úspěch týmu, což málokdo přizná, protože to nevypadá dobře. U mě je to trochu jinak. Mám vůdčí pozicí, a proto s mým výkonem souvisí výkon týmu. Když prohrajeme, neřekne se, že klub hrál špatně, ale že Jágr byl špatný.“
Není to vůbec špatná odpověď, co říkáte.
