Na hokejovém šampionátu ve Vídni zatím outsideři bojují, favorité se šetří, o špatném ledu v zastaralé hale už nemá cenu mluvit a Jágrův malíček je vis maior. A tak se raději podívejme do historie. Před sto lety se ještě o titul mistra světa nehrálo, zato už byl na světě Stanley Cup. A v roce 1905 o něj ve finále bojoval tým zlatokopů z Dawson City, když se uvolili přerušit těžbu zlata. Tuhle historku si nechte vyprávět…
Mužstvo Dawson City Klondikers dal dohromady jistý Jim Boyle a zlatokopy ani nemusel moc přemlouvat. Hokej byl národním sportem země javorového listu, ostatně dlouho se mu pak v celém světě říkalo kanadský hokej; u nás se takto o něm psalo v novinách ještě za první republiky. Pan Boyle koupil hráčům černozlaté dresy a vyrazil s nimi na cestu dlouhou čtyři tisíce mil – do Ottawy. Zpočátku cestovali na saních tažených psy, pak pluli lodí do Vancouveru a posléze jeli vlakem. Do hlavního města země dorazili za čtyři týdny, aniž tušili, že vytvořili světový rekord v délce trvání cesty k hokejovému zápasu. Přestože měli z kutání zlata docela slušnou fyzičku, na soupeře nestačili technicky. Obhájce trofeje, tým Ottawa Silver Seven, vyhrál první utkání 9:2 a druhé dokonce 23:2. V odvetě se vyznamenal domácí legendární útočník Frank McGee, autor čtrnácti gólů, osm jich prý dal za osm minut a dvacet vteřin(!), přičemž na jedno oko neviděl. Uznejte, tohle by snad nezvládl ani Jágr.
A hrál se tehdy hokej u nás? Jistě, právě zapouštěl kořeny na mnoha místech – v Praze, Plzni, Příbrami, Jičíně, Velkém Meziřičí, Třebíči a Brně. Důležité bylo, že Josef Gruss, všestranný sportsman a rozhodčí, si napsal do Anglie o hokejové pravidla „Kanady“, přeložil je a vydal v knižnici časopisu Sport a hry. Tento muž, později předseda Československého olympijského výboru, gynekolog a profesor UK (1884-1968), si tak po letech rovněž zaslouží připomenutí.
