Následující řádky jsou jako z notýsku Mirka Dušína. Provádím to na výletech, a to nejen na Šumavě, kde mě poházené papírky od tatranek a bůhví od čeho všeho, stejně jako malé pet lahvičky, popouzejí nejvíc. Asi proto, že šumavské cesty, louky a hvozdy jsou ty nejkrásnější u nás. A tak mám v kapse igelitku a sbírám vše, co nepatřičného vidím. Přesněji, co se do igelitky vejde. Je to vzdáleně podobné houbaření. A na konci túry mrsknu tašku do popelnice. Takže je to prosté. Nyní, po zimě, si ale pro jistotu vezmu igelitky dvě.
Dušínovksky na jarní cesty
