Vždy mne nesmírně hnětlo, jak nejrůznější "drogoví experti" tvrdí, že marihuana je zaváděcí droga, jejíž konzumace vede konzumenta k tvrdým drogám. Je to samozřejmě úplný nesmysl - marihuana po letech užívání svého konzumenta dovede buď k rakovině plic, nebo k tomu, že hulit přestane. Maximálně potom k tomu, že se občas poradí s houbami - tak jednou do roka.
Jako zaváděcí droga k pervitinu a heroinu - jedům - tráva vést nemůže, protože funguje a chutná jinak.
Nejsem ovšem lobista, ale pořád ještě publicista - takže musím přiznat, že se dnes - díky našim drogovým zákonům - marihuana, respektive způsob jejího nabytí, může stát můstkem k tvrdým drogám.
V rámci vysvětlení, jak k tomu došlo, musím definovat novou kategorii - zaváděcí parchant. Marihuana samozřejmě nikoho nenaučí brát peří - ale i plnoletý, třeba devatenáctiletý uživatel má díky tomu, že peří i tráva jsou ze zákona v jednom pytli, pocit, že kouřením trávy patří k jakémusi kruhu spiklenců a že tráva je tatínkem zakázána hlavně proto, aby mohl být buzerován (což je ostatně pravda).
Takže zcela samozřejmě bere člověka, od kterého získá trávu, za kamaráda, spoluspiklence, přítele...
Dřív mladí lidé trávu získávali tak, že si ji někde na mezi vypěstovali, a když jim ta jejich došla, dostali od kamaráda, který má taky rád trávu...
Nyní, když zpřísnění drogové legislativy většině kuřáků znemožnilo pěstovat venku - outdoor - jsou konzumenti odkázáni na pod umělým světlem pěstovaný indoor. Ten jim jednak mnohem víc promyje mozek (první úspěch blbého zákona - mladí nezačínají na slabém outdooru, ale na silném indooru), za druhé - pro většinu z nich není dostupný jinak než přes někoho, kdo jim ho prodá (protože vyrobit indoor už stojí peníze, minimálně za proud...)
A onen, kdo jim ho prodá, bývá nejčastěji zaváděcí parchant. Člověk, který se trávě věnuje ne pro ni samu, ale pro prachy, které se na ní dají vydělat.
Přes trávu, kterou pětkrát nebo desetkrát kolouškovi prodá, (promiňte, devatenáctiletí, já byl v devatenácti taky koloušek) získá jeho důvěru - a pojedenácté už momentálně není tráva, ale jsou bobule. MDMA. Chutnají... Podruhé je to pořád MDMA, potřetí je v těch bobulích už slisovaný perník a pak už klient chodí pravidelně. Co mu taky zbývá.
Naše drogové zákony umožnily vznik dříve neznámé instituce zaváděcího parchanta - člověka, který zneužívá posvátné rostliny k tomu, aby na ně lákal děti a pak do nich narval tvrdé drogy. A z marihuany tím skutečně potenciální můstek k smrti udělal.
Jak tomuto stavu zabránit? Jednoduše: Okamžitě akceptovat belgický model - to jest tolerovat držení a kouření trávy a její pěstování výhradně pro vlastní potřebu pod umělým světlem nebo někde na kompostu, nejste-li bezzemky.
A zaváděcí parchanty obchodující s trávou včetně fabrik na trávu, které je zásobují, nechat dr. Komorousovi.
Jako člověk, který kouří trávu dvacet let, kompetentně prohlašuji, že pětadvacetiletí týpci, kteří prodávají patnáctiletým středoškolačkám 0,6g skunku za dvě stě padesát korun, zaslouží sedět. Protože je vykořisťují a UČÍ KUPOVAT SI DROGY - což vede jen ke zhoubě. Neboť drogy nezabíjejí jen tehdy, když je sami v potu tváře vypěstujete. (Víte, že nejnižší výskyt problémového alkoholismu a cirhózy jater v ČR je na jižní Moravě, kde víno, které sami v potu tváře vypěstovali, lidé denně pijí v množství větším než velkém? A víte, že s trávou je to stejné?)
Zaváděcí parchant si zaslouží sedět i z vyšších důvodů: Pro svatokrádežné zneužití Vlasů Šivových, Nejvyšší Svátosti Čaras Radži, svaté rostliny konopí, k vykořisťování těch, kterým Tříoký Pán Hadů semena této rostliny DAL DAREM, aby se skrze ni osvobodili od Máji - klamu bludné mysli.
Ale pozor! Ne každý, kdo prodává trávu, je zaváděcí parchant! O tom příště.
