To je naše válka!

To je naše válka!

To je naše válka!

Smrt českého velvyslance v Pákistánu Iva Žďárka bolestně usvědčila ze lži všechny ty rádobyhumanisty, pacifisty a antiamerikanisty, kteří považují válku proti terorismu za věc, která se nás netýká.


Prý nepotřebujeme americký radar, nepotřebujeme naše výsadkáře v Afghánistánu nebo v Iráku, nás se to celé vlastně netýká, protože kdo by teroristicky útočil na malou Českou republiku, která nikoho nezajímá ...
Je samozřejmé, že i my jsme cílem, neboť jsme (skoro) bílí a máme plná břicha – a o nic jiného v téhle válce přece nejde. Je to jen jednou agresivní ideologií zaštítěná válka prázdných břich proti břichům plným a hnědých proti bílým. Je samozřejmé, že i my se musíme podílet na boji proti terorismu, protože ten terorismus je namířen proti civilizačnímu okruhu, jehož jsme součástí.
Ale mnozí to doposud popírali, byť Ivo Žďárek je již čtvrtým padlým českým občanem ve válce s terorismem. On však – díky své funkci – je jaksi Čechem oficiálním, osobou, která je pro řadu úkonů identická s právní osobou Česká republika, přesněji – tu právní osobu svým konáním realizuje. Jeho smrt proto znamená, že byla napadena naše země, že jsme se oficiálně stali členy seznamu zemí, na které teroristé útočí – i když to bylo ve vzdáleném Pákistánu. Velvyslanec, byť to zní blbě, je při výkonu své funkce tak trochu územím naší země.
Snad už po jeho smrti nebudou pacifisté tak snadno tvrdit, že se nás ta válka netýká. Anebo bude potřeba ještě více padlých, aby veřejnost pochopila?