Když ve středu vynesl soud první instance rozsudek nad panem Kulínským, oddechl jsem si. Jako už mnohokrát, nesmyslný tlak úředníků - státního zastupitelství a policie - na občana uvedl soud svým výrokem na pravou míru.
Když dávám pubertální dceru do pěveckého sboru se sbormistrem, musím, nejsem-li padlý na hlavu, očekávat, že mezi tou dcerou a oním sbormistrem se může něco semlít. Mít románek s Autoritou je nesmírně lákavé pro dívku, její mladé tělíčko je zase příliš velkým lákadlem pro sbormistra. Vše jen následuje přirozené pudy.
Když po dvaceti letech některé z dívek sbormistra obvinily, že se jim to tenkrát nelíbilo, tak se to na oplátku zase nelíbilo mně. Samozřejmě, že sbormistr formálně nesmí s dívkami ze sboru spávat, ale kdyby tak činil a dívkám se to opravdu nelíbilo, tak s tou nelibostí vyrukují hned.
Soud dal nyní Kulínskému sazbu za to, co se skutečně stalo - to jest za víceméně formální porušení předpisů, a ne za pohlavní zneužití. Zaplať pánbůh.
Související články:
Pavel Kovář: PRESUMPCE VINY? (Reflex č. 15/2006)
Jan Potůček: VEŘEJNĚ DEKLAROVANÉ PRASE (Reflex č. 9/2006)
