Medvídek Muhammad jako memento

Medvídek Muhammad jako memento

Medvídek Muhammad jako memento

Včera opustila Súdán britská učitelka Gillian Gibbonsová, která se dopustila hlubokého rouhání a urážky proroka Muhammada. Její propuštění je dalším plivnutím do tváře všech počestných muslimů světa.


Západ znovu potvrdil, jak komplikovaný a nevlídný je jeho vztah k islámu a dal jasně najevo, že svou kulturní hegemonii a nadvládu myslí vážně a že muslimům na celé planetě nepřestane vnucovat své zvrácené hodnoty a perfidní zvyklosti.
Když už chce Západ mermomocí pomáhat v takových zemích, jako je Súdán, kde vládne muslimské právo šaria a kde je islám oficiální ideologií, měl by se konečně odhodlal akceptovat islám se vším, co k němu patří. Máme-li pomáhat režimům, jako je ten súdánský, měli bychom akceptovat, že pomáháme i fixaci ideologie islámu a jeho hodnot. A pomáháme-li islámu či chceme-li mu opravdu pomoci, nezbývá, než jej akceptovat se vším, čím je toto náboženství skutečně tvořeno. To jest - chceme-li muslimskému světu pomáhat, musíme jej akceptovat i s jeho intolerancí, nenávistí ke všemu nemuslimskému a fanatismem.
Pokud chceme vysílat do muslimského světa učitele, nechť tam kážou ženskou obřízku, bičování zlodějů a kamenování nevěrnic - vždyť právě toto je islám! A pokud chceme pokrytecky a záludně krýt tak strašné zločiny proti koránu, jako je rouhání proroku Muhammadovi plyšovým medvědem, neměli bychom naše mise do islámského světa nazývat vzdělávacími misemi, ale kulturním kolonialismem. Náboženská nenávist a nesnášenlivost totiž k islámu patří, a pokud to neakceptujeme, znamená to, že jsme neakceptovali islám jako celek.