Řada čtenářů si jistě v momentě zrodu poslední aféry expremiéra Stanislava Grosse položila otázku, co to celé znamená a jak je vůbec možné, že si donedávna vrcholný politik na sebe napíše obrovské jmění, na které nikdy nemohl poctivě získat peníze.
V takovém případě se nabízí hned řada nejrůznějších vysvětlení, především hry zpravodajských služeb, které mladého právníka a zároveň premiérského důchodce do něčeho podobného uvrtaly, padělaly kupní smlouvy a jeho vlastnictví zfalšovaly. Zdá se totiž téměř nemožné, že by někdo, kdo teprve před chvílí opustil první politickou ligu, mohl být skutečně tak blbej, že by si na sebe ony akcie nechal napsat. Je skoro základním a přírodním pudem sebezáchovy v podobné situaci akcie napsat na bratrance, který se alespoň nejmenuje stejně jako bývalý premiér. Nebo na kamaráda, případně zcela komerčně na najatého bílého koně. Vždyť napsat na sebe takové jmění znamená pro expolitika jistotu vyšetřování.
Když se však na současnou kauzu a především na případ Grossova bytu, který jej stál premiérské křeslo, podíváme podrobněji, zjistíme, že nemusí jít o zpravodajskou hru. Strýček Vik - korunní princ bytové kauzy - byl přece tak neuvěřitelně amatérskou výmluvou, že podobné diletantismy bylo možné očekávat i do budoucnosti. A také - právě v kauze na Grosse psaných akcií - ony idiotické projevy opravdu přišly. Žádná zpravodajská hra, je prostě tak blbej.
