Je zajímavé, že většina předních českých politiků už po nedlouhé době působení v první politické lize jeví známky paranoidní percepce či dokonce paranoii samotné. Ještě zajímavější je, že úkorný paranoidní blud se v případě politiků fixuje nikoliv na všeobecné spiknutí zednářů nebo Židů, ale na novináře. To by stálo za hlubší psychiatrickou studii.
Když po volbách pronesl Jiří Paroubek svůj slavný a nesmrtelný projev o zaprodancích pracujících v žoldu ODS, které konkrétně jmenoval, šlo o novináře. A z psychiatrického hlediska šlo o emoční zkrat. Pan Paroubek byl evidentně ve velikém stresu, reagoval na pro něj nevalné volební výsledky a de facto vlastně i na svůj odchod z premiérského křesla do mizerně placené opozice. I když se jednalo o zjevně paranoidní percepci - novináři, kteří o něm psali, skutečně nepsali v žoldu ODS, pouze reagovali na tragikomickou Paroubkovu postavu, přesto stres prohraných voleb dovedl pana Paroubka k takto zavádějícímu výkladu.
Nyní se do zcela stejné situace dostává - byť jiným, méně stalinistickým slovníkem - i současný úřadující premiér Mirek Topolánek. Nyní novináři pracují v žoldu (přesněji - žerou to) Jiřího Paroubka (přesněji - Džordžína). Jde opět o reakci na emoční vzryv - pan Topolánek rovněž musel vysvětlovat, kde vzal Volvo za jeden a půl mega a že nebýt Dalíka, tak jezdí tramvají. Takové vysvětlování se však nedá srovnávat s petardou volební prohry.
Proto lze ze současných paranoidních projevů Mirka Topolánka s velkým znepokojením soudit, že jeho paranoia může mít hlubší příčiny než ta Paroubkova.
