Chvála českých silnic

Chvála českých silnic

Chvála českých silnic

Jak si laskavý čtenář jistě všiml, měl jsem dovolenou a mé sloupky na serveru Reflexu nevycházely. Byl jsem totiž na Sahaře chytat hady - ale o tom si přečtete v některém z příštích čísel Reflexu. To první, co mne po návratu doslova šokovalo, byla skutečnost, které si vlastně vůbec nejsme vědomi a kterou je třeba co nejčastěji opakovat: ČEŠTÍ ŘIDIČI JSOU VÍCE NEŽ SLUŠNÍ!


Ne že bych byl tak šílený a v Egyptě zkoušel řídit motorové vozidlo, nepadl jsem na hlavu. Jen jsem se nechával vozit - a najezdili jsme více než tisíc kilometrů jak saharskou dálnicí, tak městskými ulicemi Káhiry a Gízy. A tam, hned po prvních desítkách metrů strávených v autě, jsem si najednou uvědomil, že čeští řidiči jsou pravzorem ctnosti.
Největší překvapení pro mne bylo, že v Egyptě v noci auta nesvítí. Jezdí se se zhasnutými reflektory podle svitu hvězd a ve městech i podle pouličního osvětlení. To však neznamená, že by řidič reflektory vůbec nepoužíval - naopak! Zrovna v tu chvíli, kdy míjí protijedoucí vozidlo, posvítí mu do očí dálkovejma. Nevím přesně, k čemu tento zvyk slouží, ale dělají to tak. Srozumitelnější je troubení - klakson se používá preventivně, například při předjíždění jako upozornění, že jste tady. V praxi to samozřejmě znamená, že troubí všichni a pořád.
Přes veškerou snahu se mi nepodařilo ve městě dekódovat naprosto žádné pravidlo, kterým by se provoz řídil. Kromě pravidla základního, evolučního - že přednost má ten větší, to jest nejdřív kamiony, pak autobusy, nákladní auta, osobní auta, rikši, cyklisti a nakonec chodci. Přestože cílem naší výpravy byly smrtelně nebezpečné zmije, rozhodně největší nebezpečí nám za celou dobu hrozilo, když jsme jeli v autě.
Když jsem se den po návratu vypravil do Prahy poprvé autem, nestačil jsem žasnout - ti, které obvykle nazýváme hovady, to jest lidé za volanty kolemjedoucích aut, se vlastně, v porovnání s tím, co jsem viděl v Káhiře, chovají jako dokonalí gentlemani.