Lidé v České republice si většinou vůbec neuvědomují, že ne každý pejsánek s roztomilým chlupatým čumáčkem je vyšlechtěn do podoby polštářové fifiny. Proto si obrovské množství lidí, kterým by vůbec neměl přijít nebezpečný pes do ruky, koupí bojové plemeno.
V sobotu zakousl v Potštejně pitbul svého pána. Koupíme-li sobě nebo dětem na hraní trpasličího pidla (to není překlep) nebo zemní veverku, stáváme se majitelem petu - majitelem mazlíčka, o kterého se musíme postarat. Koupíme-li sobě nebo nedejpánbůh dětem nějakého méně pokojově vyšlechtěného psa - a nemusí to být jen pitbul, stačí jakýkoliv arénový pes nebo prostě libovolné drsnější plemeno - jsme v jiné situaci. Stáváme se členem smečky, ve které neplatí lidské, ale psí zákony. Chceme-li tuto smečku vést (tak, aby k nám měl pes elementární respekt, aby nás poslouchal a případně nezabil), musíme si to zasloužit, musíme tím vůdcem prostě být. To jest musíme se chovat jako psí vůdce smečky, byť je to z lidského hlediska velmi nehezké.
To znamená, že nikdy nesmíme dopustit, aby pes žral dříve než my. Aby šel první do dveří. Aby neuhnul z křesla, do kterého si chceme sednou. A tak dále, a tak podobně. Zdrcující většina majitelů psů u nás se večer samozřejmě nejprve postará o pejsánka, aby dostal napapáno, a když je pejsek na křesle, tak si radši sednou na gauč.
U bojových a ostatních drsných plemen je to nejlepší cesta ke ztrátě autority a následně i k zakousnutí vlastním psem, který prostě v momentě, když má vykonat nějaký příkaz, co se mu nelíbí, slabého vůdce sejme. Jako ve vlčí smečce. Je to psí přirozenost a nelze ji předělat, protože jde o přirozený přírodní výběr. Podobné zprávy se budou objevovat, dokud si nevhodní lidé budou kupovat bojová plemena.
A celá věc se dle mého soudu bude brzy opakovat i u plemene kavkazský pastevecký pes (“kavkazský ovčák“), který je k podobě fifiny vyšlechtěn možná ještě méně než piteček. Vzhledem k tomu, jak těchto opravdu drsných psů přibývá, budou možná brzy kromě pitbulů zabíjet své majitele i kavkazáci.
