Feministka, nebo jeptiška?

Je zdánlivě naprosto protichůdné, co nese poslání jeptišky a co nese poslání feministky. Když se však na tyto zajímavé skupiny žen podíváme podrobněji, zjistíme, že je toho více spojuje než rozděluje.

Jeptiška v tichosti odchází do ústraní, zahalí si celé tělo, hlavu i vlasy, aby její sexualita byla co nejneviditelnější, a někde se muži nepovšimnuta, ve stanu oděna modlí. Navíc se samozřejmě modlí v chrámu, což je teritorium, kde je sexualita tabuizována. Tedy se jí opravdu nic nemůže stát, žádný muž (pro nevědomí tedy penis, samozřejmě erigovaný) ji nemůže ohrozit. Úzkost z penisu je cítit naprosto ze všeho, z oblečení, z nařízeného vystupování a chování směrem ven, ze stylu života, jehož cílem je neupoutat pozornost Toho Ohrožujícího.
Když se podíváme na chování feministek, zjistíme, že za mnoha jejich aktivitami je více než čitelná stejná úzkost z toho samého. Nemám na mysli podávání dortu ve tvaru penisu, který je pak za potlesku divaček hlavními feministkami krájen - to je jen okrajová oblíbená atrakce těchto ženských spolků. Mnohem více vypovídá jejich věčný, a stále častěji zjevně vykonstruovaný boj proti vůdčí roli mužů ve společnosti. Ty ženy sice navenek protestují proti tomu, že muži jsou s vyšší pravděpodobností povyšováni v zaměstnání než ženy, ve skutečnosti je to jen trochu přelakovaný boj proti tomu, že muži mají penis. Feministky tím, že bojují proti tomu, aby muž trčel v zaměstnání, protestují proti tomu, že trčí od přírody.
Úzkost z penisu je naprosto stejná u obou skupin, jenom u feministek je přítomno více bojovnosti. Zatímco jeptišky se před falem chtějí schovat, feministky jej v podstatě chtějí uříznout. Čím je způsoben tento rozdíl? Snad tím, že feministky se rekrutují z žen, které mají bouřlivější sexualitu než ty, z nichž jsou jeptišky. Proto se přirozená sexuální potřeba feministek v sobě penis mít, protichůdná s jejich úzkostí z penisu, zvrhává do agrese, která je jen únikovou aktivitou vyvolanou rozporem dvou mocných hlubinných pnutí.