Prvního srpna začíná lovecká sezóna, kdy budou moci naši spoluobčané - myslivci - zabíjet i velkou zvěř. Ústy svých mluvčích tato skupina občanů, bavící se ve volném čase zabíjením bezbranných zvířat ze zálohy, vyslovila další nehorázné požadavky na národ.
Tyto požadavky formulovali v posledních červencových Událostech pánové Jaroslav Kostečka, jednatel Českomoravské myslivecká jednoty, a Luděk Králíček, odborník na myslivost - rovněž Českomoravská myslivecká jednota. Pan Králíček říkal, že lidé by měli do lesa chodit pestře oblečeni a za snížené viditelnosti by do lesa neměli chodit vůbec. Pan Kostečka pak dodal, že v noci by lidé měli svítit baterkou. Tyto požadavky pánové v televizi vznesli proto, aby jejich kolegové či oni sami nikoho omylem nezastřelili.
Nehoráznost toho, že někdo chce po lidech, aby v noci svítili, protože on je zvyklý střílet po všem, co vidí se hýbat, je až idiotická. Občan této země má právo v lese a potmě chodit třeba po čtyřech v maskáčích a chrochtat - a má právo to činit bez nebezpečí, že bude zastřelen nějakým spoluobčanem, jehož koníček na hony smrdí sexuální deviací. Myslivost totiž není lov v tom archetypálním slova smyslu - lov nese lovci i rizika. Myslivost - nemyslím odstřel nadbytečné zvěře hajným, který v lese hospodaří, ten si zvíře umí najít a netrefí místo něj houbaře, ale skutečnou myslivost městského člověka, to jest příležitostné rekreační zabíjení zvířat - je podivnou postmoderní zábavou lidí, kteří se ukájejí tím, jaké bezbranné zvíře z dálky a z bezpečí zastřelili dalekonosnou puškou. Žádné pudy - jen primitivní radost za zabíjení. Myslivost je sport méně omluvitelný než psí zápasy.
Proto je třeba k bizarním návrhům mluvčích myslivců zaujmout jediné možné stanovisko. Poslat je s nimi do lesa na odstřel.
