Americký masakr opět oživil nestárnoucí diskuse o tom, že by se "to mělo zakázat". Přitom je na číslech a datech jasně vidět, že na vině caus střelby na školách nejsou zbraně jako takové. Ne zbraň, to šílenec zabíjí!
Za posledních osm let zahynulo ve Spojených státech při celkem třinácti podobných přestřelkách osmdesát lidí. Děsivé číslo, které by jistě stačilo k zákazu prodeje zbraní. Kdyby ovšem bylo jisté, že to omezení prodeje bude něco platné. Podívejme se pro názornost na události ze zemí, kde je prodej zbraní velice omezený až nemožný a kde si automatickou zbraň nekoupíte.
13. března 1996 ve škole ve Skotsku (Dunblane) zastřelil třiačtyřicetiletý Thomas Hamilton 16 dětí ve věku od pěti do šesti let a jejich učitelku. Po činu spáchal sebevraždu. 26. dubna 2002 na gymnáziu v Německu (Erfurt) zabil devatenáctiletý bývalý žák školy Robert Steinhäuser 16 lidí a pak sebe. Postřílel pistolí 13 dospělých pracovníků školy, převážně učitele, dále dva školáky a jednoho policistu. 6. prosince 1989 na univerzitě v Kanadě (Montreal) postřílel pětadvacetiletý nepřítel žen Marc Lepine 14 studentek. Potom se sám zabil. Naproti tomu ve Švýcarsku, kde jsou Švýcarům zbraně mnohem dostupnější, podobná causa nebyla.
Jak vidno, samo omezení palných zbraní prostě k žádoucímu výsledku nevede. Pokud nejsou dostupné zbraně automatické, tak se na věc jde jako v Erfurtu pistolí, a pokud budou dostatečně zakázané i pistole, pak se budou lidé zabíjet noži. Na vině podobných masakrů totiž není sám prodej zbraní, ale kombinace individuálního šílenství více či méně podpořené společenským klimatem - a ten je v Americe soupěřivý až až. Dokud se nezmění právě to, nemá zákaz prodeje palných zbraní valný smysl.
