Osoba ministra Jiřího Čunka dává národu příležitost, aby si uvědomil, co jsou vlastně lidovci zač. Směs buranství, vyhýbavosti, xenofobie a primitivismu. Můžeme mu proto vlastně být vděční. Ale i vděk má svůj konec. Svými výroky o opálených spoluobčanech by měl přičmoudlý lidovec Jiří Čunek v politice skončit.
Jiří Čunek vstoupil do politiky vystěhováním vsetínských Romů. Nyní, když kvůli více než nejasnému vysvětlování obvinění z korupce jeho popularita strmě klesá, vrátil se k nosnému tématu a skutečně perlí. Blesku sdělil na otázku čtenáře: „To se budete muset jet někam opálit, začít dělat s rodinou binec, na náměstí dělat ohně a potom se vás teprve někteří politici zastanou a řeknou - on je chudák.“
Pro humoristu optimální nahrávka na smeč. Vždyť chudák Čunek sám je skutečně dalek ideálu nordické krásy, mužík s trnkovýma očkama a jak uhel černými vlásky. Už to jméno - vždyť zní skoro jako staré dobré romské příjmení Čonka. Když se ale podíváme na věc méně rozjuchaně: Ano, řada Romů bere dávky. Ale to Čunek neřekl - ministr vlády urážel lidi ne kvůli dávkám, ale kvůli barvě pleti. Jsem ne opálený, ale přičmoudlý více než mnohý Rom. Přesto jsem nikdy od státu nedostal a nechtěl ani korunu na sociálních dávkách, ani jsem nežádal, aby o mně politici prohlašovali, že jsem chudák - na rozdíl od Čunka, který se dožebrává o podporu ve své cause, kde může. Stejně tak existují desítky tisíc dalších alespoň jako já přičmoudlých spoluobčanů, kteří také žádné dávky a podporu nemají. Ty všechny včetně mne však Čunek kvůli barvě pleti jak poslední buran z hospody sedmé cenové skupiny hodil do jednoho pytle s lidmi, se kterými nemáme nic společného.
Proto mne jeho primitivismus opravdu rozhněval a myslím, že je čas poslat jej z politiky tam, kam posílá politická jednička Topolánek novináře. Rasismus už prostě do evropské politiky nepatří.
