Bez ohledu na to, jak moc tato země vládu s důvěrou už skutečně potřebuje, a bez ohledu na to, jak sympatičtí jsou někteří její členové, ukázaly poslední dny, že nová Topolánkova vláda snad nemohla mít horší začátek.
Od pátku, kdy nová vláda dostala důvěru, uběhlo pouhých šest dní, a tým řídící zemi je najednou o dva členy slabší.
První ztráta je ztrátou, ktrou bylo možné očekávat, a kterou je možné z hlediska funkčnosti nové vlády přivítat. Paní Helena Třeštíková je vynikající filmařka, ale po vstupu do politiky ukázala tradiční ženský handicap pro výkon této profese - příliš mnoho emocí. Její vystoupení, kde se podivila a ohradila proti tomu, že náměstky určuje ministrovi politická dohoda, a že náměstek je politická funkce, bylo velice ženské. Tak ženské, že podobně ženské přístupy a projevy by mohly skutečně vážně ohrozit její fungování v křesle ministra.
Druhá ztráta - byť dosud nenaplněná - je causa pana ministra Jiřího Čunka. Když se podíváme na jeho oslnivou kariéru založenou na vystěhování romského ghetta, a už jen ty "předúplatkové" causy, které se kolem něj vynořily, lze jeho očekávaný odchod z politické scény rovněž uvítat. Podobně jako u paní Třeštíkové bylo až příliš mnoho emocí, u pana Čunka je zase až příliš mnoho populismu.
Jaksi "po jedné" jsou tedy obě politické prohry očekávatelné a možná i pozitivní. Jak dlouho však vydrží vláda, která už první týden práce přišla o své dva ministry, je těžko předvídat.
