Poprava Saddáma Hussaina znovu vyvolává nikdy neutichlou diskusi o legitimitě trestu smrti. Přestože jsem kdysi držel za zrušení trestu smrti v České republice hladovku, popravu Saddáma jsem uvítal a doufám, že díky ní nejrůznější Kimové planety budou mít trochu strach.
Proti trestu smrti hovoří hned několik argumentů, které vycházejí z nejrůznějších ideových východisek. První důvod - nejsme jako oni. Důvody etické. Musím přiznat, že zrovna tahle oblast mě nikdy netrápila, ale dlužno přiznat, že i v případě oběšení Saddáma platí, že to nebylo hezké.
Druhým zásadním důvodem, který je však mnohem abstraktnější než ten první je, že stát jakožto v podstatě abstraktní výplod lidských mozků nemá nejmenšího práva zabíjet lidského jedince. Saddáma odsoudil řádný soud a on nebyl zavražděn aktem krevní msty, přesto na místa jeho katů - těch sympatických můžů v černých kuklách, co mu navlékali oprátku - udělali konkurs, pečlivě vybrali a onu čest Saddáma oběsit snad dostali ti, co ji nejvíce příslušeli. Třeba jediní přeživší ze Saddámem vyvražděných rodin. Rozměr „stroj vraždí člověka“ celý akt díky tomu neměl, a radostný tanec nad mrtvolou, co si kati po popravě zatančili, svědčí, že ona poprava byla i aktem krevní msty, který je legitimnější a především lidštější než násilí stoje - státu.
Třetím, nejzásadnějším důvodem, proč nemá v civilizovaných zemích trest smrti co dělat, je riziko justičního omylu. Nic není strašnějšího než omylem popravený - a omyl justice nelze u běžného zločince v úplnosti vyloučit. V Saddámově případě se soudci splést nemohli - ty zločiny spáchal skutečně on, často v doprovodu televizních kamer.
Takže - ač přesvědčený odpůrce trestu smrti - jsem opravdu rád, že Nový rok na této planetě proběhl už bez Saddáma.
