Ve Spojených státech se střílelo před samoobsluhou. Ne, nešlo o střet dvou konkurenčních gangů dealerů cracku, šlo o něco mnohem poetičtějšího. Čekající se nepohodli v noční frontě na novou herní konzoli.
Epizoda není zanedbatelná, byť ukazuje něco úplně jiného, než může pro Kolombínu natočit nějaký alternativní filmař. Takhle historka není ukázkou americké agresivity, ale naopak je dobrou ilustrací posunu hodnot v postmoderní společnosti.
Ve středověku se vraždilo a sebevraždilo kvůli lásce, moci či vině - Makbeth, Hamlet i Romeo a Julie jsou jen a jen o tom. Byly to ve své době záminky jistě legitmní, ale z dnešního převážně pragmatického úhlu pohledu šlo opravdu o dětinství. Zralý člověk se rozvede nebo zajde do bordelu a nekončí mrtvý pod balkonem.
Za éry, kdy byla moderní moderna (míním tím celé dvacáté století) se střílelo často, dvakrát dokonce globálně, proběhly dvě světové války. Když analyzujeme jejich příčiny, vždy nakonec dojdeme k mocenské expanzi a zisku. Tedy - za dob moderních se střílelo kvůli penězům. Ve srovnáni s Othellovou žárlivostí jistě přijatelnější, ale také nic moc.
Teprve naše postmoderní, blaseovaná epocha dokázala najít ke střelbě a vraždění opravdu legitimní důvod, můžeme být všichni hrdí, že žijeme právě dnes! Dnes, kdy se nevraždí z lásky nebo kvůli moci, ale kdy je pochopitelným důvodem k zabíjení pořadí ve frontě na počítačovou hru.
