Politické dění v České republice nabývá takových obrátek, že není od věci zamyslet se nad příčinami trochu znepokojivého stavu, který nastal - totiž že výsledky voleb neurčí vládu. Proč? Jak je to možné?
Když se před volbami objevovaly plakáty s nápisem Nejčestnější muž v ČR a fotografií Miroslava Kalouska, vyvolávalo to bouře smíchu, zatímco kdyby se heslo objevilo třeba u fotografie Sámera Issy, nikdo by nevěděl, co to jako má znamenat. U šéfa KDU-ČSL bylo heslo dobrým vtipem, neboť každý zdejší volič s IQ nad osmdesát bodů zaznamenal absolutní améboidnost politiky a postojů této strany. Lidovci jsou až filmoví - jak Borgové říkají BUDETE ASIMILOVÁNI, lidovci jsou k sežrání svým postojem ZA PODÍL U KORYT BUDETE AKCEPTOVÁNI. I když jde, jako u posledního postojového salta mortale nejčestnějšího muže ve státě, o včerejší ztělesnění ďábla. Komunisty. Tohle Kalouskovo salto mortale - jak ukazuje už předvolební heslo o cti - je jen vyvrcholením dřívějších kroků a nikoho vlastně nemohlo překvapit. Jde jen o prakticky aplikovanou typickou lidoveckou dejme tomu pragmatičnost.
U Jiřího Paroubka - agenta, přisluhovače a zaprodance také mohl jeho poslední až geniálně vymočený (vulgárně vychcanej) politický krok překvapit jen naprosté naivky. Kdo slyšel jeho stylově čistý stalinistický povolební proslov, musí vědět, že se od něj dá čekat cokoliv. A že bude premiérem poté, co nevyhrál volby? To je prostě prakticky aplikovaná typicky sociálnědemokratická dejme tomu politická obratnost.
Současný stav politiky, kdy se za podpory dokonce ani nepřejmenovaných komunistů a vždy ke všemu ochotných křesťanů dostane k postu premiéra někdo, kdo prohrál volby, je jen zákonitým pokračováním všech předchozích projevů naší politické elity.
