nahoru

Byl jsem členem SS mládeže

Jiří X. Doležal 16. srpna 2006 • 00:38

A dokonce se za to nestydím. A tanečky, které se dějí kolem členství Gunthera Grasse v SS, opravdu nechápu.


Slavný německý spisovatel a místní morální autorita, nositel Nobelovy ceny se jako patnáctiletý cucák zblblý nacistickou propagandou, ve které vyrostl, chtěl přihlásit k námořnictvu. Kvůli nízkému věku ho odmítli. Až v zimě 1944, kdy mu bylo šestnáct a rozpadající se německá branná moc brala kohokoliv, Grass narukoval k jednotkám 10. obrněné divize SS v Drážďanech.
O dvaašedesát let později je z toho svět auf. Jistě - je možné diskutovat o tom, proč tutu neveselou skutečnost nepřiznal spisovatel už dávno. Na druhou stranu hysterické reakce na jeho odhalení ukazují, že měl rozum, když o tom tak dlouho mlčel. Jaké je však jeho morální provinění? Myslím, že naprosto stejné jako u každého řadového člena Socialistického svazu mládeže. Náctileté dítě zblblé (obzvláště za vhodné rodinné konstelace) propagandou diktatury vstupuje do dorostenecké organizace této diktatury zcela přirozeně. To, že angažovaný patnáctiletý člen Hitlerjugend Grass chtěl vstoupit k námořnictvu a později nastoupil k SS, bylo asi na stejné úrovni, jako když někteří mí spolužáci jezdili budovat do Sovětského Svazu Bajkalsko - amurskou magistrálu. To byla přece pomoc věci socialismu! To byl projev skutečné angažovanosti! To byl čin, ke ktertému nás vychovávali! Nebyl jsem ne z důvodů disidentství, ale lenosti. To, že angažovaní mládežníci u Bajkalu v osmdesátých letech házeli lopatou a u Drážďan v pětačtyřicátém jim podobní stříleli, byla souhra historického dění.
Vyvozovat z členství v takové organizaci mravní zodpovědnost pro patnáctiletého kluka, který vyrostl v prostředí totalitní propagandy, je naprostý nesmysl. Na vině jsou ti, co mu oblékli uniformu a dali mu do ruky zbraň. Šestnáctiletý Grass u SS - stejně jako dětští vojáci afrických diktátorů - nebyl vykonavatelem a viníkem zvůle nacistického režimu, ale další z jeho obětí.