Psychoželva Leesa je nejen věrnou čtenářkou denního tisku - stejně pozorně sleduje i elektronická media, nejraději reklamy.
Proto ji nadchla upoutávka na jakýsi automobil která se odehrává v psychiatrické léčebně. Leesa měla poprvé od svého přištěhování z Tanzánie možnost vidět, jak vypadá psychiatrická léčebna zevnitř, a především posoudit, jak tuzemský filmař navodí pro masového diváka dojem blázince.
Na židli v místnosti se zamřížovaným okne sedí muž, pohazuje si míčem a opakuje: ÚPLATKY NEBER! Prostě - od pohledu blázen.
Leesa konzultovala poselství onoho filmového díla s předními českými filmovými kritiky a dozvěděla se, že v době dávno předtím, než se vylíhla z vajíčka, v dobách socialistického realismu ve filmové tvorbě, existovala jakási místní v Tanzanii nepromítaná veselohra, kde dojem šílenství navozuje stejnými slovy (byť v obráceném pořadí, říká NEBER ÚPLATKY) jiný magor. Odmítání úplatku jako neklamný příznak šílenství tedy funguje pro českou veřejnost již od sedmdesátých let minulého století.
Želva si opět potvrdila, že si dobře vybrala cílovou zemi pro emigraci z Afriky. Cítí se tu jako doma! Tedy - aby byla želva korektní a nikoho neurazila - ne jako ve vyspělé Tanzanii, ale jako v Somálsku.
