Přiznávám, že mě k napsání tohoto Díla týdne inspirovala stejnojmenná rubrika kolegy Petra Volfa v kulturní rubrice Reflexu. Především ty díly, kde vpravdě vyjemněle velebí často nepříliš nápadité fotografie kalendářového stylu od Petra Jedináka.
Motto: Když může dělat úúúmělce ze svých přátel Petr Volf, proč ne já?
Technická poznámka: K lepšímu vychutnání textu doporučuji článek z rubriky Dílo týdne: PETR JEDINÁK - BOŽÍ MUKA (ZELENÁ HORA). Ale nyní již vlastní recenze:
DÍLO TÝDNE
Celá země se na několik týdnů schovala pod sněhovým příkrovem: z estetického hlediska jde o vynikající úkaz, protože není nic přitažlivějšího než jednolitá přikrývka připomínající deku utkanou z jemně drcených diamantů. Skrývá všechny nerovnosti, běžný nepořádek, takže krajina vypadá jako ztělesnění souladu. Kráčíme s mým psem Kačenkou, které se tlapky boří do pohádkové nádhery sněhových krystalků, deky utkané z jemně drcených diamantů, na procházku, aby se Kačenka do běloskvoucího sněhu krásně vykakala. Krásy totiž nikdy není dost.
Při cestě do Stromovky jsme si s Kačenkou řekli, že se pokusíme přinést jednu fotografii, která by ukázala působivost zimy. Šli jsme pěšky, kochali se utěšenými výhledy a občas se zastavili. Kačenka tlačila, já fotografoval a kochal se do zásoby pohledem na její úsilí. Krásy totiž nikdy není dost. Vždycky jsme zkontrolovali pod stromem, jestli se TO podařilo. Pokaždé to bylo dobré, ale vzápětí ještě lepší. Po mlhavém ránu se navíc vylouplo nad horizont slunce a před námi se Stromovka rozjiskřila jako v pohádce o pejskovi a kočičce. Už jsme si mysleli, že TO máme, jenže když jsme se dostali k cíli, uviděli jsme Skutečný Strom. Byl ojíněný, a když jsem se jej dotkl prstem, chlad z něj okamžitě jako ledová transfúze přecházel do paže. Zážitek zimy byl ještě znásobený. Strom byl tak košatý, že pod ním sněhu nebylo - a na trávě, byť mrazem zkrušené, se kálí nejkrásněji. Kačenka přidřepla, a i když už předtím to bylo krásné, nyní jsme TO věděli oba: A je TO! Viz umělecké foTO.
Jsou okamžiky, které mají takovou intenzitu, že z nich člověk žije ještě dlouho poté, co odezněly. Tenhle byl jeden z nich!
