Dlouho jsem nemohl přijít na to, z čeho vlastně čeští vlastenci čerpají svou hrdost na to, že jsou Čech, Čech Čech a váží si toho. Už to vím!
Z čeho čerpat národní hrdost a jak nás, Čechy, a naši vlast vlastně vidí cizina? Léta národního obrození - to byly symbolem potlačované české státnosti zlaté české ručičky, jazyk a pivo. Po rozpadu Rakouska - Uherska se za první republiky jako ikona tuzemska ve světě uchytily spíše značky jako Baťa, Laurin a Klement či Českomoravská Kolben - Daněk. A pak přišla válka...
Co symbolizovalo naší republiku v zahraničí za bolševika, to nevím, ale po revoluci to nebylo nic moc. Nejtypičtějším obrazem naší vlasti v zahraničí byla Dolly Buster a nejrůznější sportovci. A také jsme se samozřejmě stali zemí, kde je vyhlášená láce sexuálních služeb skoro jako Thajsko. To vše může být zdrojem národní hrdosti jen velmi skromnému a nenáročnému jedinci.
Proto kvituji práce se Sítí šířící nálepku nesmírně vysoko. Ano, konečně něco, na co může být každý Čech skutečně hrdý! Navíc dlužno podotknout, že to hulení není dovážené, ale že si ho svýma zlatýma českýma rukama pěstujeme sami.
