Je skutečně jedno, co píšu???

Stará novinářská poučka: Pokud napíšete článek o tom, že dvě a dvě jsou ČTYŘI, počítejte s dopisy dvou typů. V první skupině dopisů vás budou čtenáři chválit, adorovat a blahořečit za statečné vyjádření postoje, že dvě a dvě jsou TŘI. Ve druhé skupině dopisů pak najdete tvrdou, často i hrubou kritiku za sepsání naprosto nepřijatelného stanoviska, že dvě a dvě je PĚT.

Stará novinářská poučka: Pokud napíšete článek o tom, že dvě a dvě jsou ČTYŘI, počítejte s dopisy dvou typů. V první skupině dopisů vás budou čtenáři chválit, adorovat a blahořečit za statečné vyjádření postoje, že dvě a dvě jsou TŘI. Ve druhé skupině dopisů pak najdete tvrdou, často i hrubou kritiku za sepsání naprosto nepřijatelného stanoviska, že dvě a dvě je PĚT.
V minulém kuřáckém koutku jsem (snad posté za tech čtrnáct let, co se problematice věnuji) psal o rodince zadržené se čtvrt tunou haše. A znovu jsem v článku vyjádřil svůj (léta něměnný) názor:
Trvám na svém, hašiš NENÍ tráva, hašiš je nebezpečný. Jediné, co v mých očích dostává milost, je tuzemský skuff, který je ale v podstatě raritním jevem. Ona rodina z dodávky patří zavřít.
O několik dní později se v diskusi objevil následující příspěvek: nesouhlasim s nazorem pana dolezala. Podle meho nazoru si ta takzvana rodinka trest plne zasluhuje.
Nejdříve jsem měl v úmyslu zahalit si tvář tógou a hořce zaplakat, pak jsem se ale odhodlal k experimentu...

Foto