V diskusi o jmenování - nejmenování soudců před třicítkou nepadl zásadní argument. Pan prezident Václav Klaus argumentoval (zcela legitimním) požadavkem, že soudce by měl být osobnostně zralý. Osobnostní vyzrálost lze měřit víceméně objektivně, náročnými psychologickými testy. Justiční čekatelé, které prezident nejmenoval, těmi testy ovšem prošli... Tím je prezidentův argument vyvrácen.
V diskusi o jmenování - nejmenování soudců před třicítkou nepadl zásadní argument. Pan prezident Václav Klaus argumentoval (zcela legitimním) požadavkem, že soudce by měl být osobnostně zralý. Osobnostní vyzrálost lze měřit víceméně objektivně, náročnými psychologickými testy. Justiční čekatelé, které prezident nejmenoval, těmi testy ovšem prošli... Tím je prezidentův argument vyvrácen.
Zbývá tedy třetí (po vzdělání a osobnostní vyzrálosti) vlastnost, kterou by měl (respektive neměl) soudce mít. Neměl by být svině.
Bohužel, psychologie jako věda ve zjišťování této vlastnosti nevyniká a navíc - čím je svině chytřejší, tím je nejen nebezpečnější, ale také schopnější jakékoliv psychotesty oblafnout. Stačí prolistovat libovolný deník rok dozadu a najdete ve zpravodajství dostatek informací o konkrétních soudcích, kterým označení svině neoddiskutovatelně patří. A často nejde o žádné mladíky.
Ergo by pan prezident měl - jen krzevá zachování své pregnantní argumentační linie - vysvětlit, v čem je stará svině lepší než svině mladá
