Deprese, nic než deprese, chtělo se mi volat po cestě z jižních Čech. Byl jsem na reportáži u rakouských hranic a jel vysušenou krajinou, která bolestně ukazovala, že nás Gaia už má opravdu dost. Na jihu Itálie ještě letos nepršelo. V jižní Francii hoří (a nejdou uhasit) horkem vysušené lesy. U nás u silnic umírají vedrem stromy a vysychají potoky, je neúroda. Tohle všechno jsem si uvědomoval dlouhých dvě stě kilometrů tam a dalších dvě stě zpátky.
Přitom jsem měl v čerstvé paměti „ochranáře“ ze sdružení Arnika. Krajina ukazovala, že je opravdu potřeba, aby ji před námi začal někdo chránit. Není-li pozdě. Ovšem někdo důvěryhodný a kompetentní. Než jsem vyjel z Prahy, vyřizoval jsem emaily a našel přáteli zaslanou reakci Arniky na můj článek o spalovně v Lysé.
Reakce visela na webu Arniky , aniž by mi autoři dali vědět, že se mnou polemizují. Nepřekvapilo mě to, proč by se měli ausgerechnet ke mně chovat korektně, když to není jejich zvykem nikdy. Nepřekvapil mě ani obsah odpovědi - lžou, že lžu. Ale poslední věty jejich „tiskové zprávy“ znějí: Za podstatný považujeme fakt, že po měření zadaném Arnikou proběhne daleko širší monitoring zadaný městem.Jinak řečeno - není podstatné, jakých jsme použili metod, hlavně že bylo dosaženo relevantních výsledků. Účel světí prostředky. Když se kácí les, lítají třísky. Nejčistší kvintesence stalinismu. No, kluci, slouží vám ke cti, že to alespoň říkáte na plnou hubu. Ale musíte pochopit, že jen trochu příčetný člověk do podobného konceptu prostě nejde.
Jistého optimismu jsem opět nabyl včera, ve středu. V MF Dnes jsem se dočetl, že ochranáři ze základní organizace Českého svazu ochránců přírody Armillaria od jara ručně kosí na Liberecku zanedbané horské louky. Bez kosení by na nich zanikly „původní“ (t.j. v kontextu Česka až na výjiměčně uchovalá místa dnešních národních parků postneolitické, a na zvlášť odlehlých místech postbarokní) ekosystémy.
Oni ochranáři pracují? položil jsem si otázku, sedl k Síti a na webu , zjistil neuvěřitelné: Ano!
V České republice je vyhlášenou ochranářskou organizací Arnika. Když se podíváme na sumu jejich činnosti, zjistíme, že se sice vydávají za ochranáře a společnost je jako ochránce přírody zná, ale ve skutečnosti se zabývají především mediálním lobbingem. Když po nich chcete třeba jenom informace o možnostech alternativní likvidace odpadu, prostě nevědí.
S bateriemi jsme začali, protože jsou jedním z nejprodukovanějších jedovatých odpadů v komunální sféře.Sbíráme od roku 1993... dočtete se na webu Armillarie. A spoustu dalších informací o tom, co v ochraně biodiverzity, odpadech či ekologické výchově, prostě v oblastech, kterým se dle vlastních slov věnuje Arnika, ONI SAMI DĚLAJÍ!!!! Fungují v regionu - mysli globálně, jednej lokálně. Soustřeďují se na ochranu přírody, ne na napadání vytipovaných subjektů a sebepropagaci. Takže je prakticky nikdo nezná. Pokud nějací skuteční a příčetní ochranáři existují, jsou to právě skupiny jako Armillaria a pravděpodobně i řada dalších, které také jako ochranáře nikdo nezná, protože se věnují ochraně přírody, a ne mediálnímu sebezviditelňování. Blbej svět...
